Vedoucí pracovníci bydleli, mnohdy i s rodinami, na zámku Velké Opatovice č. 14, ale také v privátech u místních obyvatel.

Zaměstnanci firmy bydleli na zámku v letech 1940 až 1942, nájemné bylo městským úřadem určeno ve výši padesát korun měsíčně za každý jednotlivý pokoj, tj. 15 000 korun za dobu trvání nájemní smlouvy. Tyto prostory do roku 1939 využívala Asociace mladých křesťanských žen YWCA, zemská odbočka Brno. Za Protektorátu se užíval název Křesťanské sdružení českých žen.

Bydlení na zámku

Na zámku bydleli ing. Heinz Rüth s manželkou (roku 1942 byl povolán do říšské branné moci a musel narukovat do války), stavbyvedoucí Schmidt, stavitelé Josef Zavadil a Otto Langer s rodinou, zednický mistr Richard Herrmann s manželkou a dcerou, technický úředník Jaroslav Schwarzer a další.

Políry dělali Rudolf Petr, Fridolín Peterle, Robert Schnierder, Rudolf Wolf a Pavel Wuttke, dílovedoucím byl Cyril Pospíšil. Také zde přebývali úředníci Karel Krejsa, Alfred Gran, Hedwig Biermannová, Karel Odvalil, Otakar Bittmann, Anna Spielmannová, ing. Tomáš Sekanina, Jitka Hrubá.

Na zámek byla přidělena také mladá učitelka, pravděpodobně k vyučování a výchově dětí zaměstnanců.

Přespolní

Pracovali zde dělníci i vedoucí pracovníci z tohoto kraje a mnoho německých zaměstnanců na stavbě dálnice pocházelo také z Dolního Slezska z města Liegnitz, dnes Lehnice (Legnica) v jihozápadním Polsku. Stovky zaměstnanců se také rekrutovali z Hané, převážně Litovle a okolí, Slovácka, Boskovicka, Svitavska a dalších míst v Česku i Německu.

V barácích stavebního dvora byl ubytován stavař ing. Heinrich Vogt. Šéfem dopravy a mechanizace byl Mojmír Novák, vedoucí ing. Garbrecht, ing. Karlsten. Stavbyvedoucími byli Václav Vidmoch a Josef Sedlář.

Řemeslníci přebývali také v ubytovací budově stavebního dvora a u domácích obyvatel. Vyskytují se tady řemesla běžná na stavbách jako bagrista, betonář, elektromontér, kameník, klempíř, montér, skladník, soustružník, strojní zámečník, strojník, strojvůdce, šofér, zámečník, zedník, řemenář. Ale také zaměstnání jako učitel a zahradník.

Stroje i autobus

Firma Hermann Milke působila na velkém prostoru. Byly jí svěřeny zemní práce na stavebních úsecích č. 30 a 31 Vanovice – Víska u Jevíčka (dříve Derflík) a Víska – Městečko Trnávka. Proto používala rozsáhlé strojní vybavení. Je doložen pojízdný pásový jeřáb MUKAG o nosnosti dvě tuny, dieselová rypadla Menck & Hambrock typ Mc, Menck & Hambrock typ M III, Demag a Hanomag.

Hlavní způsob dopravy materiálů, zvláště zemin představovala tehdy běžná úzkorozchodná stavební drážka. Používaly se zde čtyři parní lokomotivy Henschel, tři typu Orenstein & Koppel, dvě ČKD a po jedné Borsig a Rheinmetall. Celkem jedenáct kusů parních lokomotiv a desítky výklopných vagónků.

V menším množství nákladní automobily, např. Škoda Diesel a Saurer. K hutnění silniční pláně se používal motorový válec Ruthemeyer a výbušné pěchy – dusadla značky Demag.

Pro přepravu dělníků na jednotlivá staveniště se používal firemní autobus. Vedoucí pracovníci měli k dispozici osobní auta Opel a Tatra 97. Osobním řidičem stavbyvedoucího Freytaga byl František Hlubinka.

Do dělnického ubytovacího tábora se podíváme v příštím díle seriálu.

JIŘÍ VYMĚTALÍK