Stahovat klády ze strmého lesa u Svojanova se nikomu moc nechce. Technika se sem nedostane a koňáků, kteří tuhle náročnou práci zvládnou, rychle ubývá. „Taháme klády z osady Manova Lhota až dolů k silnici. Je to skoro půl kilometru. Mám na kopci 150 kubíků dřeva, to je práce na měsíc,“ říká Patrik Šandor z Květné Zahrady.

Když do lesa vyrazí s dvěma koňmi, stihne za den stáhnout asi dvanáct kubíků dřeva. S jedním zvládne maximálně sedm a musí nechat černého hřebce odpočinout. „V lese jsou koryta, jak tekla voda, hodně to klouže, smrky jezdí po zemi, nic příjemného to není,“ vysvětluje mladý koňák.

Stahováním dřeva z lesa, kam se těžká technika nedostane, se živí asi dva roky. Sice je vyučený elektrikář, ale u koní vyrůstal a s tažnými koňmi pracuje asi dvanáct let. Nejhorší je podle Patrika Šandora sehrát se s koněm. „Člověk musí přemýšlet za koně, kam jde, když se blbě uhne, kláda letí a může mu taky přerazit nohy,“ říká chovatel z Květné.

Kýbl ovsa

V lese pracuje tentokrát s desetiletým norickým plemenným hřebcem Sheronem. Ten je sice pro těžkou práci předurčený, ale i tak toho má po celém dnu v lese dost. „Největší odměnou je pro něj kýbl ovsa,“ dodává koňák.

Až skončí Patrik Šandor ve strmém lese u Svojanova, čekají ho další těžko dostupná místa, kde těžaři pokácí stromy. „Práce je dost. Dělám za každého počasí, v dešti, ve sněhu. Ubývá nás, staří chlapi odcházejí a mladých moc není. Je to dřina, nikdo se k tomu nehrne, ale mě tahle práce baví, mám ji rád,“ uzavírá mladý koňák.