Ti se citlivou otázkou zabývali tento týden. „Ten nápad jako takový by se nám moc líbil, avšak dali jsme na doporučení jiných a neposvětili ho. Zkrátka to nešlo," oznámil starosta Poličky Jaroslav Martinů.

Na hrob se nesáhne

Přestože by se umístění jmen bratra a sestry na rodinnou hrobku v Poličce, která tu funguje už od přemístění jeho ostatků v osmdesátých letech, zamlouvalo i radnici, vedení města se rozhodlo respektovat přání autora náhrobku Milana Knoblocha. Zkušený sochař a medaliér vytvořil původní návrh už v roce 1984 a s připojením jmen sourozenců nesouhlasil.

„V roce 1984 jsem dostal zadání i jména a nebylo možné provést náhrobek jinak. Rozvrhl jsem celkovou koncepci plochy. Kdyby se do ní mělo nyní zasahovat, byl bych proti tomu. Nikoliv však kvůli jménům," míní ve svém stanovisku Milan Knobloch, které je dnes více jak devadesát let.

„Souhlasím s tím. Mimo jiné jména sourozenců jsou nyní připomenutá na informační tabuli odkazující na významné náhrobky. Není to tedy tak, že by se na ně úplně zapomnělo," přidává se ředitel Centra Bohuslava Martinů a městského muzea David Junek.

Proti návrhu se vyslovila také Nadace Bohuslava Martinů. Všichni se shodují na tom, že v případě náhrobku se musí postupovat citlivě a především s ohledem k zesnulému autorovi i jeho rodině také důstojně.

Dobré vztahy

Rozšíření náhrobku o jména Františka a Marie prosazoval Pavel Chabr žijící v pražské lokalitě. Podle informací navštívil město, zastavil se u skladatelova hrobu a byl pobouřený tím, že tu nejsou vyobrazena jména zbývajících členů slavné rodiny. Následně si o celé záležitosti korespondoval jak s vedením města, tak také s Nadací Bohuslava Martinů i šéfem Centra Bohuslava Martinů.

„Pan Chabr ve svém zdůvodnění také uvedl, že by bylo dobré mít jména na náhrobku už proto, že v rodině byly zakořeněné dobré vztahy," dodala kulturní referentka radnice Božena Havranová. Celá záležitost se tedy dostala až před radu města.

Nadace Bohuslava Martinů a poličská radnice nicméně zajímavý návrh, jak uctít také památku sourozenců, nezavrhla úplně. Podle jejích představitelů by souhlasila s vybudováním adekvátního doplňku k náhrobku, na němž by se jména zbylých členů rodiny mohla objevit. „To je věc, která se nám hodně líbí a budeme ji také podporovat. Myslíme si, že připojení jmen sourozenců je adekvátní požadavek a jde o správný přístup. Myslím si, že najdeme cestu k široké spokojenosti," sdělil starosta Poličky Jaroslav Martinů.

„Přidělání jakékoliv desky přímo u náhrobky by moc dobře tomuto hrobu neudělalo alespoň podle mého názoru

Někdo jiný?

Radnice uvažuje o tom, že by podobný doplněk v budoucnu nechala zhotovit. Podle všeho by prý mohla oslovit přímo Milana Knoblocha, který je také autorem sochy Bohuslava Martinů stojící dnes v parku. Slavnostního odhalení se v1989 účastnil dnes již zesnulý disident, signatář Charty 77 a bývalý prezident Václav Havel. Na věži kostela svatého Jakuba je také připevněna pamětní deska, jejímž autorem je Josef Kadlec. „Milan Knobloch dnes už ve svých letech spíše užívá odpočinku a pravděpodobně by se práce na novém projektu měl ujmout někdo mladší. Bylo by třeba přizvat i zahradní architekty, aby posoudil možná řešení. A případnou širokou diskusi vést po odborné rovině. Ačkoliv bych postupoval velice opatrně," je přesvědčený šéf Centra Bohuslava Martinů David Junek.

Inspirativní sestra

Horizontální náhrobek vznikl v roce 1984 a Milan Knobloch do něj tehdy i navzdory totalitnímu režimu „propašoval" symbol kříže, v jehož stylu je také pojatý. Skládá se totiž z několika dílů, které v kontextu tvoří tento obrazec. Zhotovený v duchovním smyslu je také proto, že Martinů se v minulosti duchovním tématům věnoval a sledoval je. „Proto by bylo přidělání jakéhokoliv dalšího komponentu složitější. Rozhodnutí města je podle mě v pořádku," dodává David Junek. Náhrobek je navíc tak řešený, že je přímo od něj výhled na světničku, kde několik i s rodinou pobýval a právě proto má pohřební místo zvláštní a ojedinělou atmosféru i pro turistický ruch. Řešením by podle něj například mohlo být zhotovení jakési pamětní desky u hřbitovní brány, která by upomínala na sourozence.

Ti k Bohuslavu Martinů a jeho životu neodmyslitelně patří. Především proto, že sestra Marie byla pro skladatele inspirativní osobou, pomáhala mu v jeho rozvoji. „V jeho životě měla velký význam. To je pravda," upozorňuje David Junek. Kde nakonec budou jména?(bs)