Božena Dobešová se narodila ve Vilémově a léta bydlela v Rozhraní. Po gymnáziu vystudovala učitelský ústav v Brně. Učila v Letovicích, po svatbě ve Vítějevsi, pak v Radiměři. Svoji učitelskou kariéru zakončila ve Svitavách. Spoustu let také zpívala v pěveckém sboru Dalibor. Jaké má vzpomínky z dětství?

Letní sídlo

Teta Boženy Dobešové sloužila za první republiky u Löw-Beerů jako vrchní kuchařka. Továrníkova rodina každé léto trávila v Půlpecnu, v zimě byla v Brně. Občas vycestovali do zahraničí. „Tenkrát byli páni někde v cizině. Ve vile zůstalo jen služebnictvo. Bylo to asi v roce 1928 nebo 1929. Teta pozvala maminku, bratra a mne do vily. Celým tím nádherným domem nás provedla,“ vyprávěla Dobešová.
Pamatuje si, že šli překrásnou zahradou, která byla kolem vily. „Vystoupali jsme po impozantním schodišti. Vstoupili jsme do velké haly a pak dále do pokojů. Moje oči nevěděly, kam se mají dříve podívat. Všude kolem stál nádherný nábytek, od stropu visely třpytivé lustry a na zdech obrazy. Podlahy i schodiště pokrývaly měkké koberce. Dveře nahrazovaly těžké sametové tmavě červené závěsy,“ popisovala vybavení vily Božena Dobešová.

Dětská herna

Tehdy asi sedmi či osmileté děvčátko nejvíce ohromil vstup do velkého sálu, který sloužil jako herna pro tři děti Löw-Beera, dva chlapce a děvče, které bylo asi ve věku malé Boženky. „Úžasný pohled. Ta záplava panenek, kočárků, pokojíčků, knih a dalších hraček. Jednu krásnou panenku jsem si mohla pochovat a povozit. Měla jsem z toho radost, i když jsem ji pak zase musela vrátit,“ líčila zážitky Božena Dobešová.
Ani chlapci nebyli ochuzeni. V herně našli houpací koně, autíčka, míče i jiné hračky. Také výmalba pokoje nesla dětské motivy. „Stěny místnosti připomínaly pohádky. V paměti mi nejvíce utkvěl nádherný strom plný zlatých jablek a na něm pták Ohnivák. Jablka jakoby svítila a ptákovo peří ohnivě zářilo. Matně si vybavuji i Sněhurku a sedm trpaslíků a Červenou Karkulku. Připadala jsem si jako v pohádce,“ pokračovala. S maminkou a bratrem se do vily podívala Boženka ještě jednou.

Druhá návštěva

„Teta občas dostala nějaké věci po dětech, a tak nás pozvala na návštěvu. Občas se stalo, že jsem mohla nosit šaty od Löw–Beerových,“ dodala Dobešová.

Bývalá učitelka se s rodinou bohatého textilního podnikatele Löw–Beera nikdy osobně nesetkala. „Všechny jsem znala jen z fotografií. Jeden hoch se myslím jmenoval Herbert, druhý Jiří, říkali mu George nebo Gogo. Nejmladší holčička byla Elizabeth. Znala jsem je jen z vyprávění tety,“ řekla Božena Dobešová. Později už se do vily nedostala. Když přišla válka, museli vilu Löw–Beerovi po čase opustit. Před nacisty se zachránili včasným odjezdem do Anglie. Podle slov Boženy Dobešové měly Löw–Beerovy děti tetu rády. I po odjezdu si s nimi nějaký čas dopisovala.

Věčné vzpomínky

Vila Löw–Beer utrpěla během války. Sovětská vojska a další neblahé doby neměly pochopení pro její architekturu a uměleckou hodnotu. „I když se bude vila opravovat, nikdy už nebude tak nádherná. Návštěva tohoto domu patřila k nejkrásnějším zážitkům mého dětství. Jsou to jen momenty, ale trvale mi zůstanou v paměti. Ve vzpomínkách zůstává taková, jakou jsem ji zažila,“ uzavřela vzpomínání Božena Dobešová.

Čtěte také: Vilu opraví odborná firma