Pracoval tehdy jako zemědělský tajemník na okresním výboru ve Svitavách a soustředil se především na práci. „Šedesátý osmý rok jsem prožil na Státním statku v Březové. Bylo to o žních. Sekalo se. Názory byly různé. Já jsem říkal: ‚Chlapi, podívejte, sklidit musíme, to za nás nikdo dělat nebude. Když tady budeme diskutovat a kecat, tak nám nikdo nic nedá. Musíme dál sklízet.‘ Sklízelo se. Prošlo to, ten šedesátý osmý. Březovou projela vojenská jednotka, ale my jsme pracovali nějakým způsobem dál. Nás se to nedotklo,“ vzpomínal František Ducháček.

On sám se o srpnovou okupaci moc nezajímal. A nevěděl prý o nikom ve svém okolí, koho by komunistická strana za projevený nesouhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy vyloučila ze svých řad. „Myslím, že jeden člověk odešel dobrovolně. Byly to víceméně takové řeči, tříbily se názory,“ konstatoval František Ducháček.

(ik, pn)