Přes cesty v těchto oblastech dlouho do léta leží zledovatělé sněhové jazyky ledovce vyplňující údolí, přes které je náročné se dostat. Zásluhou slunce a práce obyvatel jsme však ta místa, přes která se naši předchůdci nedostali, našli tentokrát průjezdná. Každá patrola nám chystá mnoho překážek a útrap, ale vždy nás čeká i nějaké překvapení. Pro nás to byl nádherný pohled na ledovcové jezero, kolem kterého jsme projížděli.

Po třech dnech nám bylo jasné, že oblast, do které jsme se dostali, byla odlišná od oblastí na jihu provincie. Ženy nebyly zahalené v burkách a úroveň hlavního města Kale převyšovala všechna ostatní města, ve kterých jsme byli. Patrné to bylo zejména z výuky ve školách. Některé sice byly velice prosté, ale děti v nich byli čisté, moderně oblečené a nezvykle ukázněné. Učitelé nám vysvětlovali, že vzdělání je tu na prvním místě.

Za svého úhlavního nepřítele vyhlásili negramotnost a v boji s ní se jim daří lépe než jinde v provincii Badakšán. Navštívili jsme několik základních škol, ale i jednu vysokou s pedagogickým zaměřením. Chlapci tu studují společně s dívkami a všichni jsme byli překvapeni. Po tom všem, co už jsme v Afghánistánu viděli, ve vybavení této školy nechyběla knihovna, chemická laboratoř, počítače.

Území za řekou už patří Tádžikistánu a my jsme dalekohledy chvíli pozorovali život v této sousední zemi. Po dlouhé době jsme viděli asfaltové silnice, normální elektrické vedení, zelené fotbalové hřiště, restaurace, večer rozsvícené ulice a rušný život v nich. Vytušili jsme, že úroveň života v distriktu Shengan je silně ovlivněna právě Tádžikistánem. Kontakt se sousedními distrikty mají v Shenganu pouze od května do října, protože pouze tehdy se k nim lidé dostanou.

V dalších měsících jim to sníh a led nedovolí. Za zmínku stojí, že cesta se v této oblasti pohybuje v nadmořské výšce blížící se 4000 metrům. Nezbývá než si přát, aby se i ostatní distrikty provincie Badakšán blížili úrovni distriktu Shengan.