Požadované úpravy tratě proběhly zdárně, okruh byl nově zkolaudován a do Litomyšle se sjela československá jezdecká elita. Na tu zahraniční jsme si museli ještě rok počkat.

1956

Úsek od nemocnice po Novou Ves přinesl časy srovnatelné s Velkou cenou Československa v Brně, zvýšila se i rychlost na spojnici do Osíka, kde byl závodníkům nabídnut zbrusu nový povrch. Nic se nedalo sice dělat s průjezdem přes obec, ale esíčko v úseku kamenného mostu jako vždy přilákalo spousty diváků, stejně jako Malinovy dolce před Litomyšlí.

Nutno říci, že na tomto okruhu nedošlo k žádnému vážnému úrazu jezdců, zatímco v témže roce na renomované brněnské trati došlo ke dvěma tragédiím. Ve třídě do 250 ccm tam těžce havaroval světově proslulý jezdec Hans Baltisberger z NSR a v pětistovkách Francouz Michel Mouty. V obou případech šlo bohužel o úrazy se smrtelnými následky. Ty se po celé čtyři roky existence této naší tratě Litomyšli vyhnuly.

Třídu do 175 ccm, která se už dávno nejezdí, vyhrál Karel Bojer na strakonické „číze“, když porazil Františka Kročku z Nitry. Na třetím místě skončil jezdec Süssmilch z Ústí nad Labem. Kategorie dvěstěpadesátek se stala kořistí Jiřího Koštíře rovněž na ČZ ze Strakonic, který dojel s náskokem před Jaroslavem Žípkem a třetím Miroslavem Berkmanem.

close zoom_in

Třistapadesátky byly galapředstavením Gustava Havla na Jawě OHC, který s výjimkou prvních dvou kol vodil startovní pole po celý závod. Stíhala ho dlouho čtveřice František Šťastný, Miroslav Čada, Jaromír Makovička a František Štajner. Tito závodníci si několikrát vyměnili svá místa, ale nakonec své stroje zřejmě „uhnali“ a postupně pro poruchy odstoupili. Jako poslední z nich Franta Šťastný v předposledním kole! Ze druhého místa se tak se značným odstupem za Havlem radoval v závětří jezdící Robert Janka, třetí dojel Antonín Deraha. Tady mám zajímavou vzpomínku: do tisku byly zřejmě výsledky hlášeny podle startovní listiny nejprve s příjmením, v případě druhého v pořadí tedy Janka Robert. Díky informačnímu šumu pak v novinách vyšlo, že jako druhý skončil málo známý závodník Jan Karbert…

A závod „půllitrů“: Zde si zchladil žáhu František Šťastný, když zvítězil na tu dobu skvělým průměrem 139 kilometrů v hodině! Tady měl potíže pro změnu vítěz třistapadesátek Gusta Havel, který se dlouho držel na druhém místě, ale v závěru mu motorka nejela a skončil až pátý. Stříbrný věnec tak vybojoval Koštíř tentokrát nikoli na ČZ, ale na anglickém stroji Matchless, třetí byl Berkman a čtvrtý Janouš.
Ještě k tomu Šťastného průměru: ten byl skutečně vyšší, než měl tentýž závodník toho roku v Brně, kde vyhrál třiapůlky. Možné to bylo, protože trať na brněnském Masarykově okruhu (tehdy se ovšem tak jmenovat nesměla) měřila 17,8 kilometrů a jezdila se ještě přes Žebětín a několik nebezpečných zatáček.

A můžeme dokonce porovnat rychlostní průměry v roce 1956 na seriálu Mistrovství světa, kde ještě Šťastný nejezdil: Vítěz třídy do 500 ccm v Ceně Severního Irska v Belfastu Hartle měl hodinový průměr 137,8 km a v Assenu vyhrál tutéž třídu legendární Surtees průměrem 133 kilometrů v hodině! Takže oněch 139 km Šťastného v Litomyšli bylo i v tomto ohledu lepších.

Dodejme ještě, že tohoto roku poprvé v Litomyšli nestartoval už Antonín Vitvar, který závodní činnost ukončil rok předtím v Brně. Ve svém posledním závodě kariéry tam v roce 1955 skončil v pětistovkách na třetím místě. Vitvar později několik let, jak pamětníci jistě vědí, pracoval v Litomyšli u benzinové pumpy a pro pohonné hmoty se ze širokého okolí tehdy jezdilo zásadně k Tondovi Vitvarovi…

close zoom_in

Ale nezapomeňme, že v ročníku 1956 jela v Litomyšli ve dvou kategoriích znovu oblíbená auta. Třídu sportovních vozů vyhrál Štyler z Prahy, když porazil druhého Šustu z Plzně a známého Bulíčka z Hradce Králové. V poslední jízdě nabitého celodenního programu se představily závodní vozy. Oba kopřivnické monoposty Tatra, pilotované Jaroslavem Pavelkou a Adolfem Veřmiřovským, dojely se značným náskokem a oba naši prvotřídní jezdci odsoudili ostatní závodníky do role statistů. Po celý závod vedla stájová „jednička“ Pavelka, v posledním kole ho však „dvojka“ Veřmiřovský předjela. Pavelka to však nevzdal a ve stoupání od nemocnice k cíli vyždímal z motoru všechno a na pásce byl přece jen o centimetry první.

Příště se konečně dostaneme k nejslavnějšímu ročníku Ceny města Litomyšle, 1957.

ZDENĚK VANDAS