1951
To původní okruh nesplňoval, takže došlo ke změně. Byl vypuštěn úsek po náměstí, start byl u tehdejšího Okresního národního výboru (dnes školní internát), dále na křižovatku u nemocnice a přes současnou světelnou křižovatku (tehdy to tam ovšem vypadalo zcela jinak, téměř idylicky). Pak po staré trati k zámku, dolů k poště, tam krkolomná ostrá pravá zatáčka přímo proti zdi do Havlíčkovy ulice a přes Smutný most nahoru ke startu a cíli. Okruh měřil dva a půl kilometru, což bohatě stačilo.
Všechny třídy jely dvacet kol. Dvěstěpadesátky vyhrál k velkému gaudiu početného publika litomyšlský (správněji sloupenský) Vojta Diviš, když za sebou nechal tovární jezdce Jawy a ČZ Koštíře, Paruse, Helikara a také Frantu Šťastného. Ten byl ovšem v té době ještě málo známý, k motorkám přešel od cyklistiky, jel mimo jiné také první ročník Závodu míru. Pro zajímavost: jednu z etap tehdy dojel na dámském kole, které si po defektu krátce před cílem půjčil od jedné divačky.
Dvě jména účastníků třídy do 350 ccm zněla skoro strašidelně: vyhrál Zdeněk Kost na Nortonu, v poli poražených zůstal Jindřich Kostlivec na Walteru. Dobře bojoval náš Eda Kotínský a velký aplaus patřil jediné ženě ve startovním poli, kterou byla Ema Parusová.
Absolutním vítězem celého závodu se stal král pětistovek, Antonín Vitvar na Nortonu. Na snímku ho máme o sedm let později v civilu, kdy již velké závody nejezdil.

close zoom_in

1952
Novou trať o rok později vyzkoušely i závodní automobily. Jela se třída do 750 ccm a byla středem zájmu, i když se přihlásilo jen šest vozů. Vítězem se stal jezdec Schleichert na Minoru. Jméno jezdce v autě s č. 33 na snímku nám někam odvál zub času.
Závod motocyklů se v kategorii dvěstěpadesátek stal triumfem Vojty Diviše. Třída do 350 ccm se ukázala být kořistí Frištenského z Rožnova pod Radhoštěm, který těsně porazil známějšího Miroslava Čadu. Vojín Eduard Kotínský jezdil na Excelsioru za VTJ Rožmitál a obsadil docela pěkné 9. místo. Ještě lepšího výsledku dosáhl další místní jezdec Vojta Sýkora v pětistovkách, dojel šestý. V silné konkurenci snad jeho největší životní úspěch. Na témže Walteru, s nímž byl druhý ve třistapadesátkách, Čada pětistovky vyhrál a odvedl tak porážku Frištenskému. Ten skončil druhý před pražským jezdcem Janoušem na Jawě.
Ještě tehdejší vedení závodu: ředitelem byl nadále Josef Honzátko, tajemníkem Miroslav Bárta a hlavním pořadatelem Zdeněk Veselý.

close zoom_in

1953
Naposledy v období, kdy závod vedl ulicemi města, se trasa zase změnila. Okruh se vrátil na náměstí, nejezdilo se však kolem zámku, ale doprava k nemocnici, nahoru k „okresu“ a po Smutném mostě zpět k radniční věži.
Některá jména ze startovní listiny lze jmenovat, mimo stálé účastníky tu třeba byl Marha, Novotný, Frýbort, Posekaný, Rezler, Hlaváč. Jméno absolutního vítěze známe, byl jím Simandl na pětistovce nové značky ESO. Dalšími výsledky sloužit nelze, zmizely kamsi do nenávratna. Naopak zcela jisté a důležité je to, že byl konečně zřízen post politického referenta Litomyšlských okruhů, kterým se stal Vladimír Famfulík. Bez této funkce to už vážně nešlo…
Na fotografii ze startu u věže máme jezdce Mrázka v apartní helmě s č. 74, Pobořila z Jeseníku č. 73 a prostějovského Jílka s č. 76. Nevíme však, o jakou šlo obsahovou třídu. Vypadá to na dvěapůlky, ale o tom se můžete se mnou hádat.
A o rok později se jelo poprvé na novém okruhu mimo město. O tom zase příště!

ZDENĚK VANDAS