Stresová situace často ztěžuje komunikaci. Brání zjištění nezbytné informace o místě události a potížích pacienta.

Pracovnice záchranné služby tehdy špatně vyhodnotila vážnost situace a odmítla sanitu k ohni vyslat. „Operační středisko třídí výzvy podle naléhavosti a následně vysílá výjezdové skupiny tak, aby každá událost byla řešena adekvátní odborností výjezdové skupiny a odpovídající dobou dojezdu na místo,“ vysvětluje postup vedoucí lékař ZZS Pardubického kraje Otomar Kušička. A zde právě hraje klíčovou roli lidský faktor. „Ale možná trochu jinak, nežli předpokládáte. Třídění hovorů na linkách operačního střediska probíhá podle přesně stanovených pracovních postupů, které definují naléhavost každé události. Operátoři denně řeší stovky událostí a jsou v tomto ohledu profesionály.“ Jejich selhání samozřejmě není vyloučené, ale je podle vedoucího lékaře dosti vzácné. Selhání lidského faktoru je spíše na straně volajících. „Informace muže z Radiměře byly zmatené. Říkal, že jsou snad někde ve středu obce,“ popisoval tehdy děj operační důstojník svitavských hasičů. Stres, kterému jsou operátorky vystaveny, často ztěžuje komunikaci a brání zjištění nezbytné informace o místě události a obtížích postiženého. „Což je právě klíč ke správnému řešení události,“ říká doktor Kušička. Nutno podotknout, že včasný výjezd by chalupáři život nezachránil.

Moderní sanity stojí v garáži

Druhou stížnost na záchrannou službu podala v lednu letošního roku Zdena Bartošová z Moravské Třebové. Dostala těžký astmatický záchvat a dcera volala na linku 112. Sanita nebyla žádná volná. Tento příběh skončil dobře, pacientka přežila.

Je s podivem, že do terénu vyjíždí o polovinu méně moderně vybavených vozů, když stojí nečinně v garáži. „Na výjezdovém stanovišti v Litomyšli stojí skutečně dvě plně vybavená sanitní vozidla pro jednu posádku. Druhé sanitní vozidlo slouží jako okamžitá záloha v případě poruchy nebo nehody prvního vozidla, dále k zajištění zdravotního dohledu na sportovních, společenských a kulturních akcích, kde se předpokládá účast většího počtu osob nebo zvýšené riziko úrazu,“ uvedl vedoucí lékař. V praxi však tento model nefunguje, protože jedné posádce stačí jedna sanita. Doby, kdy lékaři sloužili příslužbu v záloze, a byli schopni vyjet do terénu během několika minut, jsou nenávratně pryč. Otomar Kušička potvrzuje, že dosažení stavu, aby bylo zálohování služeb okamžité a funkční, je jednou z priorit, která je ovšem plně závislá na penězích.

Bohužel se tým záchranářů setkává i s přístupem, kdy volající ještě během hovoru vyjadřuje nespokojenost s tím, že tam posádka záchranné služby ještě není. Na druhou stranu sám postiženému pomoc poskytnout odmítá, přestože existuje telefonická asistence. V praxi to znamená, že dispečerka udává pokyny a rady. „Musíme samozřejmě rozlišit, o jaký druh postižení se jedná. Něco jiného je prostá mdloba, něco jiného je tržná rána na hlavě, kdy je člověk při vědomí, a něco jiného je náhlá zástava krevního oběhu,“ vysvětluje podstatu telefonické asistence při první pomoci anestezioložka Alena Slezáčková ze svitavské záchranky.

U nejakutnějších stavů je volající jediným, kdo může život postiženého zachránit, protože k těmto pacientům přijede záchranka vždy „pozdě“.