Sedmdesát pět let skautingu v M. Třebové - 1. Díl

Skautské hnutí nemělo ve městě na co navazovat, oddíl, který existoval ve třicátých letech na Státním vojenském reformním reálném gymnáziu zanikl na podzim 1938 a po válce obnoven nebyl. V poválečných letech docházelo v řadách nových obyvatel města k velké fluktuaci, lidé přicházeli a zase odcházeli, což se negativně odráželo v činnosti moravskotřebovského střediska i celého okrsku. V torzovitě dochovaných materiálech nacházíme několik dopisů, ve kterých jejich pisatelé, většinou vůdci venkovských oddílů, okrskovému veliteli Jaroslavu Hanzalovi oznamují, že odcházejí ze svého současného působiště jinam. Každá taková změna znamenala bezprostřední ohrožení existence těchto oddílů. Zkušených skautských činovníků bylo málo a mladší členové se na vůdcovskou dráhu teprve připravovali.

Naplňování skautské výchovy komplikovala také nelehká ekonomická a sociální situace nově příchozích obyvatel. Pokud šlo o vybavení, podstatnou část se podařilo zajistit z materiálu zabaveného německým organizacím. Zásluhu na tom měl střediskový vůdce Hanzal, který v té době pracoval na Okresním národním výboru. Horší to bylo s finančními prostředky. Vedoucí dívčího oddílu Libuše Bílková vzpomínala, že část rodičů si myslela, že skautské středisko bude jejich dětem hradit veškeré náklady spojené se skautováním. Kromě toho byli i rodiče, kteří si takové finanční výdaje jednoduše nemohli dovolit. Proto se nekonaly letní skautské tábory, ale jen výlety do okolí, které nebyly tak finančně náročné. V září 1946 se například uskutečnila dvoudenní výprava na Cimburk nad Městečkem Trnávkou, spojená s přenocováním, které se zúčastnily oba kmeny. Dívky strávily noc ve vsi a chlapci ve stanech pod hradem. Večer se konal táborový oheň se spoustou scének a písniček, předčasně ukončený velkou průtrží mračen. V dalších měsících proběhlo podobných akcí ještě několik. V lednu 1947 uspořádal moravskotřebovský okrsek terénní pochod do lesů u Předního Arnoštova. Během cesty byla nacvičována orientace, chůze nepřehledným terénem, stopování a další skautské dovednosti. Na začátku téhož roku se k činnosti přihlásili také oldskauti. Středisko se i nadále snažilo veřejně vystupovat, aby se o jeho činnosti ve městě vědělo. Na podzim 1946 se skauti zúčastnili slavnostního odhalení pomníku T. G. Masaryka v Sušicích a v březnu následujícího roku byla secvičena a odehrána dětská divadelní hra Jaroslava Mecnera a Václava Vaňátka „Chlapci z rybářské uličky“. Pokračovalo také přijímání nováčků, skládání skautských slibů a vzdělávání budoucích rádců a vůdců. Vůdcovské zkoušky pro činovníky Posvitavské oblasti, kam patřil i Moravskotřebovský okrsek, proběhly v červnu 1947.

Naplno se krize v činnosti moravskotřebovského střediska projevila na přelomu jarních a letních měsíců 1947. Nesužovala jen středisko, ale zasáhla celý Moravskotřebovský okrsek. V důsledku toho požádal v srpnu 1947 o registraci v sousedním jevíčském okrsku Petra Müllera oddíl z Předního Arnoštova. A středisko opouštěli i jednotlivci. Nespokojenost s jeho činností přiměla k přechodu do nedaleké České Třebové i pozdějšího vedoucího pionýrské skupiny Vladimíra Weissara st. Moravskotřebovští skauti se pokusili nastalou krizi vyřešit na podzim téhož roku. V listopadu 1947 se v Moravské Třebové sešli činovníci okrsku, aby se poradili jak dál. Po schůzce odstoupil dosavadní okrskový velitel Jaroslav Hanzal ze své funkce a novým vůdcem byl zvolen František Krupka. To už se ale nad poválečným skautingem začala stahovat mračna blížícího se konce. Sotva se stabilizovala členská základna a činnost střediska se začala slibně rozvíjet, přišly problémy jiného druhu. Komunistická strana, která postupně ovládala politické, ekonomické i sociální struktury, se prostřednictvím Svazu československé mládeže snažila dostat pod kontrolu i dětské a mládežnické hnutí. Junák byl, jako největší dětská organizace, na prvním místě. Pamětník jevíčského skautingu Jaroslav Zezula vzpomíná, že v Moravské Třebové „hodili skauty za hlavu jako první na okrese“. Shoduje se s tím, jak na zánik moravskotřebovského střediska po letech vzpomínala Libuše Bílková. Zpočátku vznikaly takzvané Pionýrské oddíly Junáka, ale už ve školním roce 1949/1950 byly organizovány školní pionýrské oddíly po sovětském vzoru. V čele těchto aktivit na Moravskotřebovsku stál činovník jevíčského skautského střediska Rudolf Foret, který v roce 1947 zastával funkci zástupce velitele Posvitavské oblasti.

V dubnu 1948, přesně dva měsíce po únorovém puči, se v Moravské Třebové sešla okresní konference Svazu české mládeže, jednotné komunistickou stranou řízené a kontrolované organizace, na které byl zvolen okresní výbor. Vedle představitelů akčních výborů se konference účastnili i junáčtí činovníci. Předsedou okresního výboru byl, jak jinak než jednohlasně zvolen Arnošt Dufek, Rudolf Foret se stal jeho místopředsedou. Definitivní tečku za poválečným skautingem učinilo rozpuštění Junáka na začátku ledna 1951.

Jiří Šmeral, historik a vysokoškolský učitel FF UP v Olomouci