Kliknutím zvětšíteNa začátku devadesátých let v celé zemi strmě stoupl počet vražd a jinak tomu nebylo ani na východě Čech. To, že si lidé divokou dobu dobře pamatují, je vidět i na rekordní sledovanosti seriálu Devadesátky. První díl viděly téměř dva miliony diváků.
Před bezmála třiceti lety si rybáři na hladině Seče všimli bezvládného těla. „Tělo Stanislava Novotného tam bylo vhozeno 26. listopadu odpoledne. My jsem ho nalezli o den později. Hodili ho tam oblečeného, měl koženou bundu, nebyl zatížený a plaval na hladině,“ nahlíží do starých poznámek kriminalista Jan Lomnický.
Mimochodem, jeho kariéra připomíná příběh pražského elitního kriminalisty Josefa Mareše, scénáristy Devadesátek. Lomnický přišel k policii v létě 1990 a už v lednu 1992 pracoval ve východočeské mordpartě. „Násilných trestných činů od revoluce přibylo tolik, že tam byla skupina lidí, která se tomu věnovala. Jednoduše se jí začalo říkat mordparta,“ říká kriminalista.
Novotného zabily dvě rány z brokovnice, a tak policisté začali v přehradě hledat vražednou zbraň. Místo ní ale potápěč našel ve více než dvacetimetrové hloubce tělo dalšího muže, tentokrát přivázaného k železné traverze. „Nejdřív bylo jednou z hypotéz to, že Seč je společné pohřebiště. Prostě, že tam nějaká skupina lidí hází své oběti,“ vzpomíná Lomnický.
S postupujícím pátráním ale policisté oba případy rozdělili. Nakonec se ukázalo, že za vraždou Novotného je klasický manželský trojúhelník a usvědčili z ní manželku, jejího milence a jeho kamaráda.
Betonové zábradlí na hrázi přehrady, odkud pachatelé shodili svázanou oběť do Seče.
Tělo nalezené na dně Seče kriminalisté ztotožnili s dvaatřicetiletým Tomášem Severou. Na jeho vraždu se přišlo náhodou, jinak by zřejmě skončil v seznamu pohřešovaných. „Byl to podnikatel, kterému se nevedlo. Potřeboval peníze a s partou dalších lidí vykradli sklad v Popkovicích u Pardubic,“ říká Lomnický.
Jenže právě kvůli dluhům a podvodům nebyl pro své parťáky spolehlivý. Hrozilo, že ho policie dřív nebo později dopadne a že bude mluvit. Tak se rozhodli, že ho musí umlčet a zlikvidovat.
Vylákali ho na odlehlé místo, zbili ho, přivázali k ocelové traverze a naložili do vypůjčené dodávky Škoda 1203. „Pečlivě se na to připravili. Na traverze byla navařená oka k uchycení kabelu, kterým byl připoutaný. Toho kabelu, provazů a drátů bylo téměř 30 metrů,“ uvádí Lomnický a připomíná, že vrazi později vypověděli, že se v autě před Severou domlouvali, co s ním vlastně udělají. Nakonec ho shodili z hráze přehrady do vody, kde utonul. Policistům pak tvrdili, že ho chtěli vystrašit a že do vody spadl nešťastnou náhodou.
Případ tehdy dozoroval jako státní zástupce Miroslav Antl. „Ten případ byl odrazem doby. Byl to první takový případ v kraji. Vraždila tam skupina lidí ojedinělým způsobem. Devadesátky, to byla úplně nová forma vražd. Do té doby jsme řešili domácí zabíjačky a najednou se vražděním vyřizovaly účty a třeba obchodní věci,“ poznamenává Antl.
Soud nakonec poslal čtveřici mužů do vězení s tresty od 19 do 21 let. „Pachatelé mi posílali z kriminálu domů během řízení vánoční blahopřání, jako zdravíme rodiny a podobně. Byla to skrytá výhrůžka. Neměli důvod mě zdravit, pořád na mě psali nějaké stížnosti,“ vzpomíná na přání od pachatelů děsivé vraždy Antl. S něčím podobným se za dlouholetou kariéru prokurátora nesetkal.
Nález oběti přivázané k 36kilové traverze v devadesátých letech rezonoval celou společností. „Zadluženým podnikatelům chodily poštou v balíčcích plavky, obvykle černé a s nimi nevyslovený, ale jasný vzkaz, že skončí se závažím ve vodě jako ten mrtvý ze Seče,“ říká Antl a zároveň připomíná cyničnost doby, kdy u přehrady prosperovala restaurace „U traverzy“, která měla na jídelním lístku jako specialitu utopence – bez traverzy.
24
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
