Stane se jednoho krásného dubnového pondělí na Jičínsku a spáchá ji třiapadesátiletý muž z malého městečka s výučním listem. Sousedé ho najdou oběšeného ve stodole.

Je to pochopitelně jen model vycházející z údajů statistiků, kteří zkoumali sebevraždy v posledních deseti letech.

Psychiatři si s podobnými čísly příliš nevědí rady. „Těžko říct, proč nejčastějším dnem sebevražd je zrovna pondělí a proč na jaře. Lidé, kteří spáchají sebevraždu, mě důvody už neřeknou,“ řekl pardubický psychiatr Evžen Panovský.

„Je to jen nakupení statistických dat, nic víc. Nějaké jasné příčinné souvislosti v tom hledat nelze,“ přisvědčil známý psycholog z královéhradecké univerzity Jan Lašek.

V každém případě ale čísla vyvracejí zažitý mýtus, že nejvíce sebevražd bývá o emociálně nabitých a pro opuštěné a labilní jedince smutných Vánocích. Je tomu právě naopak. V prosinci je sebevražd vůbec nejmíň z celého roku.

A třeba na Štědrý den jich je vůbec nejméně z celých Vánoc. Dobře jsou na tom i následující svátky či Silvestr. „V tom shonu není na sebevraždy ani čas,“ míní Lašek.

Z celého období mírně vybočuje jen Nový rok. I tento den však bývá sebevražd v průměru sotva polovina počtu, který je o Velikonocích.

Mnohem jasněji mají psychologové v hledání rozdílů v sebevražednosti v jednotlivých regionech. Například v podkrkonošském trojúhelníku Semilsko – Jičínsko – Trutnovsko si sáhne na život téměř dvakrát více lidí než na Vysočině či Opavsku.

„Vysočina je oblast s velkým podílem věřících katolíků,“ podotýkají odborníci.

Nejčastějím důvodem sebevražd jsou problémy v rodině. Za posledních 50 let skoncovalo se životem zhruba 10 tisíc Východočechů, nejhorší byla 70. a 80. léta.