Když skončila devítiletá Ema v nemocnici s bolestí břicha, automaticky s ní nastoupila i maminka. „Neuměla jsem si představit, že bych tam dceru nechala samotnou, jako to bylo dřív, když jsem byla malá holka já. Nikdo z personálu neměl nic proti tomu, že tam budu s dcerou. Dostaly jsme dvoulůžkový pokoj. Emu jsem mohla před operací doprovodit až na sál,“ popsala zkušenost Jana ze Svitav, která byla s dcerou na pardubické dětské chirurgii.

Podobnou zkušenost má i Martina z Pardubic, která musela do nemocnice se synem s úrazem hlavy. „Byli jsme u všech vyšetření i na rentgenu a ultrazvuku, nikdo nás odnikud nevyhodil. I na JIP jsem byla automaticky přijata se synem,“ popsala zkušenost Martina.

Podle odborníků, kteří dosud řešili stížnosti, se situace v nemocnicích zlepšila. „Nějakou stížnost tu mám, ale celkově se to velmi zlepšilo všude,“ potvrdila Petra Langová, zakladatelka spolku Juno Moneta, který se zabývá právy rodičů a dětí.

V nemocnicích v Pardubickém kraji mohou být rodiče s dětmi u všech vyšetření, a to 24 hodin denně. „Limit pro hospitalizaci může představovat kapacita volných lůžek. Někdy se tak s rodiči domlouváme na variantě, kdy jsou s dítětem na pokoji do doby, než usne, a dorazí zase ráno před jeho probuzením. Obecně se dá ale říct, že se jim snažíme vycházet vstříc. Kapacita a stavební možnosti jsou však bohužel v jednotlivých nemocnicích dané, a tak je třeba brát vždy v úvahu aktuální situaci a snažit se dohodnout na takové variantě, která bude akceptovatelná pro všechny,“ sdělila mluvčí krajských nemocnic Kateřina Semrádová.

Pozitiva pro dítě i rodiče jsou u společné hospitalizace jasná. Malý pacient není v nemocnici sám a rodiče mají stále přehled o péči a zdravotním stavu dítěte. „Je to zcela standardní přístup, u něhož si už asi ani nedovedeme představit, že by fungoval jinak. Své plusy má hospitalizace dětí s doprovodem i pro zdravotníky. Ti mohou nepřetržitě komunikovat s dospělým a rychle tak reagovat na aktuální zdravotní stav malého pacienta,“ doplnila Semrádová.

V nemocnici hraje velmi důležitou roli také psychika dítěte. „Ani sebelepší zdravotník nedokáže dítěti poskytnout rodičovskou lásku a pocit porozumění, důvěry, a proto si myslím, že přítomnost rodiče u hospitalizovaného dítěte je nezbytná,“ řekl známý lékař a záchranář Marek Dvořák, který slouží u letecké záchranky v Hradci Králové.

Někdy však na odděleních dochází i k vypjatým situacím, kdy rodiče neunesou tíhu stresu. Zažila to zdravotní sestra Klára.

„Rodiče se nám někdy příliš pletou pod ruce, natáčejí vše na mobilní telefony a ztěžují tak komunikaci,“ podotkla Klára, která pracuje v jedné z nemocnic v Pardubickém kraji, ale přeje si zůstat v anonymitě.

To, že někdy dojde k vyhroceným situacím, potvrdilo i vedení nemocnic. „Je pochopitelné, že je pro řadu lidí složité zvládnout najednou stres z toho, že se ocitnou v nemocnici, a strach o hospitalizované dítě. Stává se, že v komunikaci převládnou emoce a někdy vznikne konflikt. Zkušenosti s tím, že si rodiče chtějí natáčet zdravotníky při práci, máme. Vždy se v takových případech snažíme rodičům vysvětlit, že naším společným zájmem je poskytnout malému pacientovi tu nejlepší možnou péči,“ vysvětlila Semrádová.

close Dítě v nemocnici - komiks info Zdroj: Dítě v nemocnici zoom_in Dítě v nemocnici - komiks close Dítě v nemocnici - komiks info Zdroj: Dítě v nemocnici zoom_in Dítě v nemocnici - komiks

PRÁVA HOSPITALIZOVANÝCH DĚTÍ

Děti mají být do nemocnice přijímány jen tehdy, pokud péče, kterou vyžadují nemůže být stejně dobře poskytnuta v domácím ošetřování nebo při ambulantním docházení.

Děti v nemocnici mají právo na neustálý kontakt se svými rodiči a sourozenci. Tam, kde je to možné, by se mělo rodičům dostat pomoci a povzbuzení k tomu, aby s dítětem v nemocnici zůstali. Aby se na péči o své dítě mohli podílet, měli by rodiče být plně informováni o chodu oddělení a povzbuzováni k aktivní účasti na něm.

Více se o problematice dočtete ZDE

Děti a/nebo jejich rodiče mají právo na informace v takové podobě, jaká odpovídá jejich věku a chápání. Mají mít zároveň možnost otevřeně hovořit o svých potřebách s personálem.

Děti a/nebo jejich rodiče mají mít právo poučeně se podílet na veškerém rozhodování ohledně zdravotní péče, která je jim poskytována. Každé dítě má být chráněno před všemi zákroky, které pro jeho léčbu nejsou nezbytné, a před zbytečnými úkony, podniknutými pro zmírnění jeho fyzického nebo emocionálního rozrušení.

S dětmi se má zacházet s taktem a pochopením a neustále musí být respektováno jejich soukromí.

Dětem se má dostávat péče náležitě školeným personálem, který si je plně vědom fyzických i emocionálních potřeb dětí každé věkové skupiny.

Děti mají mít možnost nosit své vlastní oblečení a mít s sebou v nemocnici své věci.

O děti má být pečováno společně s jinými dětmi téže věkové skupiny.

Děti mají být v prostředí, které je zařízeno a vybaveno tak, aby odpovídalo jejich vývojovým potřebám a požadavkům a aby zároveň vyhovovalo bezpečnostním pravidlům a zásadám péče o děti.

Děti mají mít plnou příležitost ke hře, odpočinku a vzdělání, přizpůsobené jejich věku a zdravotnímu stavu.

Schválila Centrální etická komise Ministerstva zdravotnictví ČR v roce 1993