V minulém roce vydal vzpomínkovou knížku „Deset let s Václavem Havlem", v níž se o akci také zmiňuje. Pouze však ve dvou větách.

Daleko větší pozornost věnuje návštěvě španělského královského páru, která proběhla v Litomyšli o rok později. Konkrétně 13. července 1995. Ladislav Špaček zde s jistou dávkou humoru popisuje událost, která zdánlivě během času zapadla. Nebude na škodu zkráceně některé pasáže vybrat.

„Státní návštěvy jezdily ve volném dnu většinou do Českého Krumlova. Pro Juana Carlose jsme však vybrali Litomyšl. Starostou tam tehdy byl Miroslav Brýdl, muž velmi srdečný a obětavý, který pozvedl kdysi zanedbané město mezi klenoty země. Očekávali jsme, že královskému páru se bude město líbit a stráví v něm příjemné chvíle. Stala se ovšem příhoda, která přinesla do králova programu nečekanou improvizaci.


Při procházce ulicemi najednou starosta chytil krále za rukáv a táhl ho do hospody U Černého orla. Běžné to čtyřky, kam patrně starosta chodil na pivo a chtěl krále ukázat štamgastům. Král se nemohl vzpírat přání hostitele a nechal se tam vést. Ochranka a protokol se však zděsily. Nikdo hospodu neznal, nikdo neprověřil bezpečnost, hygienu, toalety, návštěvníky. Ale bylo pozdě. Starosta usadil krále a královnu k dřevěnému stolu s pivními tácky a obsluha se přišla zeptat, co si hosté dají. Král – jak jinak – že si dá pivo a královna Sofie špitla, že ona kávu.Za chvíli přinesli králi půllitr piva, mokrý jak ho vymáchali ve dřezu, a král jemně a důstojně ochutnal. Bez velkého nadšení pak nabídl doušek svému doprovodu. Před královnu postavili hrnek s jakousi černou tekutinou. Sofie věc nejprve chvíli prohlížela, pak přece jen začala nápoj míchat. V tom lžička narazila na něco tuhého, co se nacházelo na dně. Královna vytáhla lžičku, na které ležela jakási černá kaše a s udiveným pohledem se rozhlížela, jestli je všechno v pořádku. Ona přece chtěla kávu! Starosta jí se smíchem vysvětlil, že tohle je turecká, tedy česká káva. Leč královna tu motanici nepochopila. Šálek odsunula a pobaveně si prohlížela prostředí, v jakém se zřejmě ještě nikdy v životě neocitla."

V té době jsem byl zaměstnán jako redaktor litomyšlských novin Lilie, takže jsem mohl celé dění na místě nenápadně sledovat. Mohu potvrdit, že s nepatrnými výhradami vše proběhlo tak, jak  Ladislav Špaček uvedl.

ZDENĚK VANDAS