Na druhou stranu letos proběhl druhý ročník Národního týdne manželství. Ve valentýnském týdnu se do něho zapojila mateřská a rodinná centra regionu. Výstavu svatebních fotografií bylo možné zhlédnout v Březové nad Svitavou.

V této souvislosti se však nabízí otázka, kolik vyfotografovaných svatebčanů rozdělí soudní rozhodnutí v příštích letech. Místopředseda Okresního soudu ve Svitavách Vladimír Lizna uvedl, že soudci řeší denně v pracovní dny alespoň jeden rozvod.

„O rozvodu jsem nikdy neuvažovala, přestože poměry byly různé,“ říká Marie Sionová z Poličky, která je vdaná za manžela Miloslava již pětapadesát let. „První tři roky manželství jsme spolu ani nebydleli, přesto tehdy i dnes víme, že máme-li být spolu, musíme to nějak udělat. Možná jsme měli větší zodpovědnost za rodinu. Důležité bylo, že jsme se nikdy nehádali, nevyhrocovali situace, abychom později nelitovali. Zároveň se tolerujeme, proto máme každý své koníčky a zájmy, což zpestřuje každodenní život v koloběhu práce a chodu domácnosti. Odjakživa také hospodaříme společně, nebylo zvykem mít oddělené finance, jak je to dnes vidět.“

Potřebu táhnout v manželství za jeden provaz vyzdvihuje další poličský manželský pár Marie a Josef Novotní, jež spolu kráčí životem téměř půl století (pozn. 48 let).

„Je potřeba mít stále před sebou nějaký cíl. Nelze chtít všechno hned a navíc je třeba vycházet z možností, které máte. Aby manželství vydrželo, je kromě nutné tolerance potřeba vzájemné poznání charakterů již před svatbou. Lidově řečeno, aby snoubenci věděli, co mohou od sebe čekat a mohou-li se na sebe spolehnout. To je důležité, až tělesná láska přestane být ve vztahu dominantní, přijdou starosti a nemoci, kdy potřebujete vzájemnou pomoc,“ poznamenává Marie.

Myslí si, že církevní sňatky mají smysl, jelikož přísaha je více než slib. Vše záleží na lidech. Než život v pekle domácího násilí je lepší rozvod. Než rozvod s tahanicemi a osočováním je lepší dohoda. Než dohoda nakonec je lepší dohoda na začátku