Kdo vás přihlásil do ankety Zlatý Ámos?

Vymyslela to parta maturantů a bylo to pro mě překvapení. Zároveň jsem si říkal, že je to od nich hezké. Je to vyjádření toho, že mě mají rádi. Já je taky. Šel jsem do toho, protože soutěž není jen o učitelích, ale také o studentech.

Jak dlouho učíte?

V roce 2012 jsem nastupoval na pedagogickou školu v Litomyšli, předtím jsem měl nějaké praxe. Učím asi devět let.

Co vás nejvíc baví na vaší práci?

Poznávání a setkávání se s žáky. Baví mě jejich osobnosti, každý z nich je trochu jiný a má v sobě něco zajímavého. Určitě nejsem typ učitele, který chce vychovat budoucí generaci historiků a bohemistů, ale pokud někdo má o tyto předměty zájem, tak ho snad neuhasím.

V době covidu učíte hlavně on-line. Jak dlouho jste své studenty neviděl naživo?

Studenti mě přihlásili v září, kdy ještě byli ve škole. Pak přišla koronavirová krize a od té doby se moc nevídáme. Ještě jsme tedy do soutěže natočili odlehčené video. Teď chodí někteří dobrovolníci na konzultace. Vídáme a slyšíme se na teamsech při distanční výuce. Nemám pocit, že bych zapomněl, jak vypadají. Každopádně je to zvláštní doba.

Jste sympaťák roku. Co pro vás ten titul znamená?

Já bych to tak nepřeceňoval. V nadsázce říkám, že si spíš než sympaťák připadám jako sympatlák. Nejsem si jistý, jestli to ocenění na mě sedí. Ale vážně, byl jsem rád a překvapen, že mě do toho naverbovali a nominovali. Sympaťák, to byla klikací soutěž. Studenti angažovali hodně lidí, aby poslali hlas.

Když jste vy sám chodil do školy, měl jste taky nějakého učitele sympaťáka?

To je dobrá otázka, ale že bych se upnul bezvýhradně k jednomu učiteli, to se nedá říci. Ale byly rysy osobnosti, které mi byly sympatičtější a jiné zase méně. Vždy, když jsem o tom uvažoval, mě překvapilo, že každý to má jinak. Když se na třídním srazu bavíme se spolužáky, tak je diametrálně odlišné, co jsme tehdy oceňovali.

Co jste oceňoval vy?

Společnost zpravidla oceňuje autoritativnost, spravedlivou nekompromisnost a to je něco, co mi blízké není. Spíše jsem oceňoval jistou míru benevolence, i když tohle slovo je ve spojitosti se školou vnímáno negativně. Ale ta dobrá vůle je něco, co je hodně žádoucí a často to učitelům chybí.

Jste hodný učitel?

Benevolentní.

Ideální učitel podle vás by měl být jaký?

Myslím, že zlatý střed se vytvoří tím, že člověk na střední škole potká hodně učitelů a může si vybrat toho sympatického. Každý student ocení a potřebuje něco jiného. V té pestrosti je síla. Neexistuje jedinec, který by dokázal uspokojit všechny žáky.

Čím se řídíte při své práci?

Motto… Je to v pohodě. Člověk se snaží vytvářet příjemnou atmosféru. Nekompromisnost s sebou nese i atmosféru strachu, což může být i efektivní. Nakonec se i tato vlastnost oceňuje u manažerů.

Připadáte si někdy jako manažer?

Učitel může být manažer, ale u mě to zrovna neplatí.

Více než rok žijeme s covidem. Cítíte na svých studentech dopady krize?

Uvědomuji si, že některé studenty jsem viděl velmi málo i na teamsech. Mají to povinné, ale jsou lidé, kteří se od vzdělávání distancují opravdu důkladně. Pošlou úkoly až po několikáté výzvě, jinak žijí nějak jinak a já vlastně ani nevím jak. Únik je snadný. Deprese? To nevím. Třeba mají na práci jiné věci, těžko hádat. Třeba se jen uzavřeli do sebe.

Dokázal jste si někdy představit, že se dá učit i takto na dálku mimo třídu?

Zpočátku ne. Hlavně ani v dlouhodobém hledisku to není vhodné. Myslím, že hodně chybí setkávání, prožívání společných věcí. Škola není jenom o vzdělání, ale také o předávání zkušeností mezi žáky. A to teď chybí. Zatím všichni vnímají tuhle dobu jako něco přechodného, že to tak nebude věčně. Najednou si zvykáme na nový stav a já bych nerad, aby se to stalo novou normou.

Učíte dějepis a český jazyk. Píšete on-line i písemky?

Moje předměty se distančně dají učit docela dobře, to jsou takové okecávací předměty a já hodně povídám. To se dá i přes teamsy. Píšeme většinou testy, jde o to, aby studenti znali fakta. Testy jsou atraktivní forma, viz televizní vědomostní soutěže, na ty se rád dívá i ten, kdo ve škole trpěl. Testy mohou být i docela zábavné, když se to neudělá úplně primitivně.

V současné době studenti tráví hodně času u počítačů. Nezapomínají číst?

Vzhledem k podobě maturity vyžadujeme, aby studenti odváděli čtenářské deníky. Už od prváku mají seznam knih. Poznám, když se o knize bavíme, jestli ji opravdu četli. Někteří se hlásí i k dobrovolné ústní maturitě z českého jazyka. A to jsou právě ti lidé, kteří se nebojí mluvit o knížce. Ale neřekl bych, že je to většina.

Chtěl jste být vždycky pan učitel?

Říkám vtip, že jsem učitel, protože to je to, s čím jsem se setkával nejvíce. Člověk chodí čtrnáct let do školy… (smích) Uvažoval jsem o tom určitě od střední školy. Ale na druhou stranu jsem nevěděl, jestli mě víc nechytne věda, proto jsem taky šel na filozofickou fakultu a ne na pajdák. Chyběl mi ale kontakt s lidmi při představě, že bych se zavřel někde do archivu a bádal.

Je podle vás povolání učitele náročné?

Všechno má něco. Nechci to shazovat, ale myslím, že když člověk chce kontakt se žáky, tak to těžké není. Přístupů je hodně, vidíme to ve školství, nakonec to zažil každý. Samozřejmě jsou učitelé, kteří se trápí, ale když se na to člověk připraví, tak je to fajn. Já jsem spokojený.