V Litomyšli jste byl už několikrát, ale kdy to bylo vůbec poprvé?

To byl školní zájezd na gymnáziu. Zanedbané náměstí, nějaká rudá hvězda, omítky padaly dolů… Učitel na filosofii nás tehdy vedl městem. Pod tím prachem, který sem navála druhá světová válka a únor 1948, pořád žila historie. To bylo velké štěstí Litomyšle, že měli na co navázat, byla tu silná česká stopa, proto ta cesta v 90. letech, kdy se Litomyšl proměnila v mekku moderní architektury, byla poměrně snadná.

Jak moc se město od dob, kdy jste byl studentem, změnilo?

Litomyšl rozkvetla tak, že má náskok tří koňských délek před ostatními městy v republice.

A v čem?

Ve způsobu života, vnímání historie, souznění nového se starým, v kulturnosti. Nakonec jsou to i kavárny a restaurace. Není to jen Litomyšl a staré a nové baráky, ale když jde člověk za humna, osloví ho tam vždy něco překvapivě krásnýho. Byl jsem tady i na běžkách, v pátek běhající koně, galerie v Osíku… To jsou zázraky.

Přesto lidé v Litomyšli někdy těžce přijímají moderní architekturu. Líbí se vám kombinace moderní a historické architektury?

Třeba přístavba piaristické koleje, ta je krásná, až je skoro historická.

Vnímáte Litomyšl opravdu jako Lázně ducha?

Jsem poprvé na Lázních ducha a zrovna to nejsou ty pravé. Lázně ducha, to je postoj ke světu. To už byla Litomyšl dávno i bez toho označení.

Asi před patnácti lety jste v Litomyšli natáčeli díl z cyklu Šumných měst. Za tu dobu se tu taky leccos změnilo, že?

Přibyly další skvělé věci, realizace. Myslím, že teď už je víceméně hotovo. A teď má současný starosta úkol. S nadsázkou říkám: fotr to postavil a vy se v tom teď učte žít. Naplnit, prodloužit a udržet. To bude to nejcennější. Už se tady nemusí postavit téměř nic. Všechno je. Domů zbylo málo. Dnes jsem tu šel na procházku a těžko jsem hledal oprýskaný barák. Našel jsem jeden a tam jdeme a ten se bude zrovna měnit. Augustova tiskárna.

Co byste vzkázal místním lidem, kteří se těžko smiřují s moderním uměním? Velké diskuze vyvolávají sochy v exteriéru…

Oni by to město chtěli pořád staré, hnusné, komunistické? S oprýskanými fasádami, arogantními číšníky…. Ale ty sochy mizí. To jsou ty věci, že lidi dělají vše pro to, aby nebyly. Ale když jim to chcete po deseti letech vzít, tak zase dělají vše, aby to zůstalo.