Pavla Hajská vystudovala zdravotnickou školu. Věnuje se také hudbě. Chce, aby z jejich písní bylo znát, že sama našla křídla, která rozpíná. Zároveň se učí nestříhat je druhým.

Mnozí muzikanti začínali jako děti v uměleckých školách. Vedla cesta Pavly Hajské také touto pěšinou?
Ne. Zhruba ve dvanácti letech jsem si koupila desky Nohavici a Vysockého. Pak přišla první kytara a hrála jsem si doma. Samozřejmě mě všichni zrazovali, že bez vzdělání v hudebce moje hraní nemá smysl. Přesto jsem drnkat nepřestala a od třinácti jsem si začala psát vlastní texty. Potřebovala jsem se vypovídat ze svých trápení, byla to taková levná psychoterapie.

Vystupovat na veřejnosti jste začala ale mnohem později. Co způsobilo dlouhou odmlku?
Vdala jsem se a přestala hrát. Když jsem se po dvanácti letech rozvedla, vzala jsem kytaru opět do ruky a začala si vybavovat písničky, které jsem kdysi hrála. Před čtyřmi lety jsem se přestěhovala do Svitav a můj nový partner mi dal daleko větší prostor, abych mohla tvořit.
Zhruba před rokem jsem začala vystupovat s country kapelou Cirhoza, ale moc mi nevyhovovalo zpívání převzatých věcí. Tady si mě všiml Jiří Pešta z Točkolotoče. Ten mě přesvědčil, že potřebuji hudebníky, kteří mě podpoří. Dal dohromady muzikanty a začali jsme pravidelně zkoušet. Při jejich doprovodu jsem vystoupila na loňském Vánočním bigbítu.

Vystupujete s autorskými písněmi, ale kapela nezůstává v pozadí. Prozraďte něco z muzikantské kuchyně.
V současné době vystupuji v doprovodu kapely Apropo ve složení elektrická kytara Jiří Mužík, basová kytara Martin Houdek, bicí Jaroslav Rojar. Já přináším na zkoušky neučesané písničky, kapela dodá rytmus a formu. Pro mě je prioritní potřeba výpovědi. Někdy mám strach, aby decibely nepřeválcovaly myšlenku. Avšak jsem za muzikanty, kteří mě doprovází, vděčná. Od nich se učím to, co jsem zaspala, když jsem v mládí nestihla získat hudební vzdělání.

Muzikanti nemají rádi škatulky, přesto, jak byste charakterizovala vaši tvorbu?
Osobně jsem vždy inklinovala k folku, ale to co hrajeme je jednou nohou v bigbítu, ne-li oběma.

Podělíte se o plány a sny?
Do konce roku si dávám pauzu, jelikož mě čekají mateřské povinnosti. Po novém roce bych opět chtěla začít vystupovat. Bude to vyžadovat určitou improvizaci, ale věřím, že příležitosti se najdou. Můj velký životní sen je vydat CD. Bude to stát mnoho úsilí i hodin zkoušení. Ale sny se plní.

Životní krédo písničkářky a zdravotnice v jedné osobě zní: „Nenechat se dusit a druhé nechat dýchat.“

SYLVA HORÁKOVÁ