V Litomyšli vlaje historická běloruská vlajka. Jak to vzniklo?
Po protestech a násilí se běloruská komunita v Česku snažila zviditelnit a ukázat lidem, že se něco v Bělorusku děje. Začalo to v Praze, kde skoro všechny magistráty podpořily náš boj o svobodu a vyvěsily naše vlajky. Pak následovaly Pardubice, Brno a další města. I nás napadlo, že bychom požádali Litomyšl o takovou symbolickou podporu. Dovezli jsme jim vlajku a hned ji vyvěsili.

Jak velká je vaše komunita na Litomyšlsku?
Určitě to jsou desítky lidí. Jenom u nás ve firmě v Osíku pracuje asi dvacet lidí z Běloruska.

Proč jste vyvěsili zrovna historickou běloruskou vlajku a ne tu současnou?
Bělorusko nikdy nebylo nezávislým státem. Teprve v roce 1917 po revoluci v Rusku Bělorusko získalo nezávislost, ale během devíti měsíců ji ztratilo a stalo se součástí Sovětského svazu. Ale v té době byla přijata tato vlajka a vždy od té doby se říkalo, že je to vlajka nezávislého Běloruska. Ta současná vlajka je stejná, jakou jsme měli za Sovětského svazu. Když se svaz v roce 1991 rozpadl, tak se zase Bělorusko vrátilo k historické vlajce. Když byl zvolen Lukašenko v demokratických volbách, jediných, které vyhrál, tak hned potom v následujícím roce vyhlásil referendum a Bělorusko se vrátilo k původní sovětské vlajce. Ta vlajka je ale pro většinu Bělorusů spojena s tím režimem, co máme v současné době.

Sledujete aktuální situaci v Bělorusku, máte zprávy od rodiny?
Hned po volbách jsem odletěl do Minsku. První tři dny byly naprosto hrozné. Násilí na ulici, věděli jsme, že se režim nevzdá a bude bojovat, ale tohle nikdo nečekal. Granáty, plyn, zatýkání, byli jsme opravdu vyděšeni. Nefungoval internet. Věděli jsme jen lokálně, co se děje kolem nás. Tři dny v celé zemi nešel internet, odpojila ho vláda. S přáteli jsme se kontaktovali jen voláním nebo zprávami. Pak násilí trochu kleslo, v současné době to není tak hrozné, ale protesty pokračují denně. Nejvíce nás překvapily běloruské ženy, které dokázaly krásně, bez násilí a s úsměvem ukázat, že už nechceme režim. Pokračovali studenti. Každou neděli protestuje v ulicích Minsku 200 až 300 tisíc lidí. Protest nepřestává. Režim se s tím snaží bojovat, nicméně všichni lidé, se kterými mluvím, jsou odhodlaní pokračovat dál.

Věříte, že přijde změna?
Lukašenko nechce odstoupit. Situace je komplikovaná i tím, že jsme hrozně závislí na Rusku a tam je režim podobný. Odstoupení Lukašenka by znamenalo špatný příklad pro další volby v Rusku. Putin dělá vše, aby Lukašenka podpořil. Lidé ale věří, že díky protestům režim padne. Ne během týdne nebo měsíce, ale padne. Lukašenko prohrál volby, zfalšoval výsledky. To je trestný čin. Víme o zavražděných lidech během protestů. Lukašenko je vrah, který zmanipuloval volby a musí odstoupit.

Mají odhodlání a sílu?
Lidé na ulici jsou přesvědčeni, že během dvou nebo tří měsíců dokáží, aby režim padl. Moji rodiče jsou tam a minimálně každou neděli chodí na demonstraci. Nikdo nechce násilí. Je to neskutečné, jak to probíhá. Přestože se tam zatýká, lidé stále vyvěšují vlajky, oblékají se do bílo červeného oblečení, chodí na protesty.

Zdá se, že režim změnil styl. Objevují se neoznačení vojáci a policisté. Civilisté napadají lidi na ulicích.
Režim se bude bránit, to je jasná věc. Nejsou to civilisté, co mlátí lidi, ale policisté, to se už prokázalo. V Bělorusku neexistuje zákon. Bojujeme proti režimu, který ignoruje všechny svoje zákony. Ví o tom západ i Rusko. Když celý národ je přesvědčený, že Lukašenko volby prohrál, dříve nebo později bude muset odejít.

Neuvažovali vaši rodiče, že by zemi opustili?
Jsme přesvědčeni, že to vyhrajeme. Vím o spoustě lidí, co byli zatčeni, jsou trestně stíhaní, někteří se rozhodli, že zemi dočasně opustí. Ale Bělorusko je krásná země, my tam chceme žít. Myslíme si, že země patří národu a ne režimu.

Co to pro Bělorusy bude znamenat, pokud opravdu režim padne?
Pro mě ten týden, co jsem tam strávil, byl silný zážitek. Byl jsem tolik hrdý na Bělorusko, to je největší zážitek v mém životě. Bělorusko nikdy nebylo sjednoceno tak jako v současné době. Když národ bojuje za svobodu, to je to nejkrásnější, co můžeme zažít.

Jak o aktuální situaci informují běloruská média?
Záleží na tom, jestli jde o státní nebo nezávislé médium. Státní ignorují, co se děje. V televizi uvidíte, že země žije normální život, jako by se nic nedělo. Nezávislá média se snaží informovat co nejvíce, ale už jsou i někteří novináři zatčeni a dostávají tři až pět dní vězení za to, že dělali svoji práci.

Když jste se do Běloruska vracel po volbách, neměl jste strach, že budete mít problém?
Měl jsem strach. Jakmile protesty začaly, Lukašenko se snažil národ přesvědčit, že protesty jsou řízené ze západu a obzvláště z Česka. Nevím, proč Česko. Mám už i české občanství, takže jsem obavy z návratu měl.

Pamatujete si sametovou revoluci v Československu v roce 1989? Je možné to dění v Bělorusku s naší revolucí srovnat?
O roce 1989 vím hodně. Má to dost podobných věcí. Přeji Bělorusku, aby to dopadlo jako v Česku. Pochopitelně žádná vláda a žádný režim nechce ztratit moc.

Když v Bělorusku padne režim, vrátíte se do své země?
Asi se už nevrátím. Těžko říci. Ještě před dvěma měsíci jsem nevěřil, že režim může padnout. Když budu pro sebe vidět příležitost v Bělorusku a že tam můžu své zkušenosti předat, tak je možné, že se tam na nějakou dobu odstěhuji. Ale domov mám už tady.

Jaká je Bělorusko země, když pomineme politiku?
Dost často tam beru své kamarády z Česka. Všichni jsou nadšeni. Sice nemáme tolik hor jako Česká republika, ale je tam spousta lesů, jezer, řek. Minsk je krásné město i lidé jsou příjemní. Na rozdíl od Ukrajiny, Bělorusko je sjednocená země, jsme jeden národ a nemáme žádné problémy mezi regiony.