Jak dožínky v Trstěnici začínaly?
Před deseti lety se sešlo několik nadšenců a řekli jsme si, že bychom mohli tradici obnovit. Dožínky se totiž ve vesnici konaly především před válkou, kdy byla většina obyvatel členy sokola. Potom ale nastala jiná situace a zpětná vazba na tuto tradici přišla až po roce 1968. I poté ovšem došlo k několika přestávkám, ale kultura v Trstěnici neusnula nikdy.

Posledních deset let se ale slavnost koná každý rok? Jak vypadal první ročník?
Tehdy se sešlo jen několik koní a mládež. Postupně se ale akce rozrostla do dnešní podoby, kdy se do Trstěnice sjíždějí lidé z celého Litomyšlska.

V čele dožínkového průvodu vždy chodí chasa. Mají mladí lidé o slavnost zájem, nebo je musíte nutit?
Mládež má o dožínky velký zájem. A to nás těší ze všeho nejvíce. Sami nám řeknou, že půjdou s námi do průvodu. To je pro nás největší poděkování za tu práci. Jenom musíme sehnat více krojů, ale to je milá povinnost.

Dožínkový průvod je velký. Myslíte si, že akcí žije celá vesnice?
Snad ano. Kdo nepřijde do areálu za školou, počká si na nás po cestě, když jde průvod vesnicí. Na dožínky máme od lidí dobrou odezvu. Povídá se o nich v celé obci. Lidé nás podporují a průvod je každý rok stále delší.

Letos jste s dalšími ženami z obce ušila dámské kroje. Platí, že na příští rok připravíte nové kroje také pro pány a mladíky?
Ano, samozřejmě. Budeme se snažit. S dámskými kroji jsme začaly až v únoru. Scházely jsme se potom na šití ale i dvakrát týdně, a to je časově poměrně náročné. Rozhodly jsme se proto, že s pánskými kroji začneme pro jistotu už nyní na podzim, abychom vše stihly včas. Chceme tradici Trstěnických dožínek rozhodně zachovat pro příští generace.