Již po čtyřiadvacáté se sešli v sobotu 27. srpna na volejbalových kurtech příznivci hry pod vysokou sítí. Dvě rodinná družstva patřící v posledních letech ke stálým účastníkům se předem omluvila, proto se při prezentaci přihlásilo do turnaje pouze šest rodinných týmů – druhá nejmenší účast v historii turnaje (v r. 1995 – 4 družstva – velká nepřízeň počasí). Byly nalosovány dvě tříčlenné skupiny a nic nebránilo v tom zahájit turnaj.

Minutou ticha všichni účastníci uctili památku našeho bývalého kamaráda a vynikajícího volejbalisty Pepíka Havrana a po hlasitém zvolání „dnešnímu turnaji nazdar – zdar“ byl turnaj odstartován. Za pěkného počasí nebyla nouze o plno krásných volejbalových zážitků, přestože je znát, že nemládneme a reakce a výbušnost mají trošku zataženou ruční brzdu. Po odehraných zápasech ve skupinách vzešlo pořadí pro další utkání. Nejprve byla odehrána dvě semifinálová utkání. O celkově páté místo si to potom rozdaly rodiny Němcových a Kysilkových, kde se štěstí přiklonilo k Němcovým – skóre 2:0. K zápasu o třetí místo nastoupily rodiny Nežádalových a Andrlových s výsledkem 2:0 pro prvně jmenovaného. Do finále se probojovala po pěti letech rodina Jiskrových a opět po roce rodina Flídrových. V dramatickém třísetovém finále nakonec na místo nejvyšší vystoupila rodina Jiskrových a na Flídrovi „zbylo“ už po třetí v řadě druhé místo. Po vyhlášení výsledků a předání cen se většina přítomných odebrala do „rehabilitační linky k Vodouchovi“, kde proběhl relax zničených těl požíváním iontových nápojů za zvuku kytar a zpěvu.

Josef Driml