V řeholním oděvu procházela nočními ulicemi, hovořila se ženami a modlila se s nimi. Nebála se. Chce pomáhat ženám v tíživé situaci.

Řádová sestra Klára Marie pochází z Litomyšle. Absolvovala místní gymnázium a poté odešla studovat do Olomouce. „Dostala jsem se do kontaktu s řádovými sestrami a stala jsem se sestrou svatého Kříže. Naše společenství se snaží odpovídat na potřeby doby a bolesti. Pomáháme ženám v tísni. Na loňské generální kapitulaci ve Švýcarsku byl jeden den věnován obchodování s lidmi. Proto jsem si zkusila žít s děvčaty, která se pohybují na ulici,“ přiblížila svůj příběh řádová sestra Klára Marie.

Drobná žena neměla strach a vydala se do nočních ulic severní Itálie a Lombardie. Poté navštívila rovněž komunity na jihu země. Poznala těžký život žen, ale v jednom má jasno. „Ženy v prostituci nejsou zmalované, výstřední, ale krásné a s citlivým srdcem. Většinou nejsou na ulici v Itálii dobrovolně, ale pod tvrdým nátlakem,“ řekla řádová sestra.

Italským filmem Balerína začínalo čtvrteční setkání s řádovou sestrou Klárou Marií. Vlastním jménem se jmenuje Blanka Stráníková. Pochází z Litomyšle, ale už dvacet let žije v klášteře v Kroměříži. Pomáhá ženám v tíživé situaci.

Jak vzpomínáte na pobyt v Itálii, kde jste se setkala s prostitutkami a byla s nimi na ulici?

Pohybovala jsem se mezi prostitutkami v řeholním oblečení. Byla to pro mě obrovská zkušenost. Mnozí z dobrovolníků a terénních pracovníků, kteří v Itálii pracují, říkali, že ten řeholní oděv opravdu otevírá srdce žen. Říkali mi, že i ty, které s nimi nechtěly mluvit, tak se mnou ano. Měly ke mně velikou důvěru.

Neměla jste strach jít v noci na ulici?

Neměla. Sestra, která mě zacvičovala do služby, říká, že život každé z těch žen je důležitý jako život každé z nás.

Prožila jste nějaké opravdu silné okamžiky?

Setkání s každou z těch dívek bylo silným zážitkem. Modlila jsem se s nimi a každá po modlení také toužila. Po modlitbě byly otevřenější k tomu, co jsme jim nabízely. Rozplakaly se. Každá je velmi krásná a citlivá. To pro mě byl ten největší zážitek. Žena v prostituci není zmalovaná, výstřední, ale krásná s čistým srdcem. Ve většině případů tam nejsou dobrovolně. Staly se obětí otroctví dnešní doby. Četla jsem o tom, ale to setkání bylo opravdu silné.

Jsou to jenom mladé dívky nebo také ženy ve středním věku?

Většinou jsem se setkávala ještě s nezletilými děvčaty. Bylo jim šestnáct, sedmnáct nebo osmnáct let, ale některé říkaly, že jim je více. Potkala jsem tam také jednu asi třicetiletou Češku. Pro obchodníky platí jedno. Čím je žena mladší a čím mají větší jistotu, že je panna, tím má pro ně větší cenu.

Potkala jste ženu, která se po promluvě s vámi vzdala a skončila?

Nemůžu říci, že já osobně. Ale věřím, že i to setkání jim může pomoci. Nejde o to, aby se vzdaly, ale jestli překročí strach, který mají. Jsou pod tlakem násilí a vydírání. Bojí se, že někdo ublíží jim a jejich rodině. Jsou spoutané psychickým terorem. Ukázaly jsme jim důvěru a jistotu, že Bůh je silnější než strach.

Můžete porovnat situaci v Čechách a v Itálii?

U nás znám situaci jen teoreticky.V Čechách je žen asi stejně jako v Itálii. Rozdíl ovšem vidím v tom, že u nás je méně pouliční prostituce. Ženy jsou v domech a barech. V Itálii také působí více skupin a komunit, které těmto ženám pomáhají. Tady je toto teprve v začátcích.

Čeká vás ještě podobná cesta do zahraničí s takovým posláním?

Zatím ne. Přes měsícem jsem byla na prvním evropském kongresu v rámci pastorace ulice. Boží cesty jsou ale různé a když chce člověk sloužit Bohu, tak je to jedno velké dobrodružství.