Ve svých šestaosmdesáti letech je zklamaný politickým vývojem v zemi. Přesto na listopad 1989 vzpomíná i dnes s radostí a dokáže o tehdejší době dlouho vyprávět.

Byl u toho…

V roce 1989 žil Jindřich Tesař v Praze. Za sebou měl v té době mimo jiné soud a jako politický vězeň se také dostal do vězení. „Na sklonku totality jsem s přítelem, kterého jsem poznal v plzeňské věznici, často navštěvoval protestní akce v Praze. Toho 17. listopadu jsme čekali na průvod studentů na Václavském náměstí. Když ale nešli, odjeli jsme domů. Teprve ráno kolem páté hodiny jsem se dozvěděl z rádia, že na Národní třídě došlo ke střetu studentů s policií a že zemřel jeden student,“ vzpomíná Jindřich Tesař na listopadové události. Neváhal a s přítelem vyrazili na Národní třídu, kde byla po bitce mimo jiné krev na zdi. „Během dne se lidé sešli na Národní třídě a ve městě se objevily plakáty proti totalitě. Skupina mladých lidí také dovezla velkou bednu, do které se přispívalo na studenty. A lidé nešetřili. Házeli stokoruny i tisícikoruny,“ dodal Jindřich Tesař. Pamatuje si také, že byla svolaná schůze vedení komunistické strany, které se dožadovalo zásahu policie a vojska. „Příznačný byl také příspěvek jedné soudružky, která nabádala soudruhy, aby vstupovali do Občanského fóra a rozkládali ho zevnitř, což se také nakonec stalo. A tím se komunisté dostali do různých funkcí,“ říká Tesař. Sám se účastnil mnoha shromáždění a nechyběl ani na Letenské pláni, kde se sešly desetitisíce lidí. „Každý den se scházely hloučky občanů u sochy svatého Václava. Velké srazy se odehrávaly také na Staroměstském náměstí,“ dodal pamětník.

Nespokojený

Ve tváři šestaosmdesátiletého muže se zračí radost, když vzpomíná na manifestace. Při otázce, jak je spokojený s vývojem politické situace za dvacet jedna let, se však jeho výraz mění. „Tehdy to byla skutečně euforie a radost. Ale dneska opravdu nejsem spokojený. Do vlády se dostali lidé, kteří hrabou na sebe, tuneláři. Za všechno platí obyčejní lidé,“ uzavírá pamětník Jindřich Tesař.