Původní budovy kláštera, jejichž hodnotu město odhaduje minimálně na 350 milionů, využívají sociální služby jako penzion a domov pro seniory. Areál od loňského roku prochází mnohamilionovou rekonstrukcí, která by měla být dokončena ještě letos. A není to poprvé. Před osmi lety přesáhla investice do rekonstrukce areálu 100 milionů korun.

1:0 pro město

Spor se ke krajskému soudu předsunul poté, co Okresní soud ve Svitavách v prvoinstančním řízení v srpnu loňského roku restituční nároky kongregace zamítl. „Rozsudek je pro nás příznivý. V tento verdikt jsem věřil. Považuji za vysoce pravděpodobné, že se s tím protistrana zřejmě nesmíří,“ uvedl po skončení jednání starosta Miloš Izák. Písemné vyhotovení rozsudku trvalo soudci přes tři měsíce.

Řádové sestry se proti rozhodnutí odvolaly v listopadu. První jednání u krajského soudu proběhlo letos v polovině června, právní zástupce města však požádal o odročení s tím, že město chce soudu doložit další dokumenty.

O navrácení nemovitostí žádala kongregace už na počátku devadesátých let. V lednu 1991 se generální představená Felicita Raiskubová obrátila na Náboženskou matici, která v dubnu 1950 převzala od Státního úřadu pro věci církevní majetek řeholních řádů a kongregací. Do majetku státu přešly nemovitosti kongregace v červnu 1961, kdy je Náboženská matice darovací smlouvou bezplatně, a podle řeholnic protiprávně, převedla na československý stát.

Narovnání křivd

Z dopisu představené vyplývá, že kongregace od počátku neusiluje o faktické navrácení budov. „Z areálu by byla dána kaple do užívání farnímu úřadu pro bohoslužby pro obyvatele Domova důchodců, který je uživatelem objektu. Jinak by vše bylo ponecháno nynějšímu uživateli, s podmínkou péče o údržbu,“ píše Felicita Raiskubová v dopise adresovaném matici.

V polovině devadesátých let kongregace moravskotřebovské radnici svůj postoj potvrdila. Současně představená řádu vedení města informovala, že bude usilovat o nápravu majetkových křivd. „Náboženská matice nyní přehodnotila právní úkony uskutečněné v období mezi dubnem 1950 a prosince 1989, týkající se nakládání s majetkem řeholí, řádů a kongregací,“ píše Felicita Raiskubová.

Půjde jen o formalitu

Darovací smlouva z roku 1961 je podle ní od samého počátku neplatná a nemovitosti jsou nadále ve vlastnictví původních majitelů. „V naší situaci půjde jen o formalitu, která však musí být provedena, až bude rozhodnuto o církevním majetku,“ domnívala se před více než dvaceti lety představená kongregace.

Situace se však v následujících letech vyvinula zcela jinak. V roce 2010 byly nemovitosti kongregace, prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, převedeny ze státu na město. A to i přesto, že podle názoru řeholních sester, jejich původní majetek podléhal blokaci podle zákona o půdě.

Domnívají se dokonce, že stát a město postupovaly cíleně. „Nejprve nás žádali o souhlas, a když jsme sdělily, že nemovitosti pro nás mají význam, hledali cestu, jak blokaci obejít,“ vyjádřila se v návaznosti na odvolání proti rozsudku okresního soudu představená Vojtěcha Zikešová. A spor byl na světe.

Zpočátku to ještě vypadlo, že se město s kongregací na vyrovnání dohodne. Jednání obě strany zahájily už o pět let dříve. Na společném setkání v červenci 2005 se nová generální představená kongregace Růžena Vlasáková, zástupce Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a ředitel sociálních služeb Emil Maléř dohodli na tom, že cílem je zachování stávajícího využitím areálu bývalého kláštera pro potřeby domova důchodců.

Od jednání k soudu

O pět let později, poté co areál bývalého kláštera přešel rozhodnutím zastupitelstva do majetku města, se kongregace s vedením radnice shodli na tom, že v rámci kontinuity rozvoje sociálních služeb je pro obě strany žádoucí nabytí vlastnického práva městem. Rozcházeli se už ale v pohledu na to, jak by případné narovnání v rámci církevních restitucí mělo vypadat. Kongregace požadovala finanční kompenzaci, případně náhradou jiný, adekvátní majetek. Představitelé město hovoří o navrácení nemovitostí formou naturální restituce.

Na soud se kongregace obrátila 10. ledna 2016, poslední den před vypršením lhůty pro podání restitučních nároků. Dohoda, o kterou se obě strany čtyři měsíce poté pokusily, však selhala. Ztroskotala na požadavku kongregace na patnáctimilionové finanční vyrovnání, které chtěly řeholnice reinvestovat do rekonstrukcí a oprav církevních památek ve městě.