Letos v roce 2008, tedy zhruba po 20 letech mě do již bývalého Sovětského Svazu pozval JUDr.ing.Jiří Karas. Konkrétně do Běloruska a jedné z katolické farnosti hlavního města Minska, kde je nyní konzulem ČR.

Co zde bylo před dvaceti lety? Červený katolický kostel uprostřed téměř dvoumilionové metropole byl přestavěn na kino, na oratoři kostela byla restaurace a na místě svatostánku toaleta. Katedrála byla přestavěna na tělocvičnu. V městě Hlboká asi 120 km od Minska žil Otec Vladislav, měl farnost o rozloze 700 km, byl jediný. Pokud se lidé k němu dostali a on je pokřtil, nemohl je zapsat do matriky, to by je rovnou zapsal na kandidátku vězení či nucených prací. A to zdaleka nehovoříme o době, kdy padl první výstřel z Aurory na podzim roku 1917, jen několik týdnů poté, co se Panna Maria zjevila třem malým pasáčkům v portugalské Fatimě a prostřednictvím těchto malých dětí vzkázala celému světu, co nastane. Hrůzy komunismu, fašismu, válek, atentátu na papeže aj. Ale také jim řekla, že papež zasvětí Rusko a celý svět Jejímu Neposkvrněnému Srdci a vše se změní…

A nyní realita roku 2008. Tento otec Vladislav nás uvítal v onom červeném kostele vedle parlamentu, kde už je svatostánek na svém místě a krásná restaurace postavená v podchodu náměstí. Přilétáme ve čtvrtek 17.4.2008, je všední den a v kostele pro 500 lidí probíhá jedna mše sv. za druhou. V suterénu v divadelním sále vystupuje známá běloruská umělkyně, v prostorné knihovně se zástupy mladých lidí učí kdo je to Ježíš a Panna Maria, přicházejí lidé ke křtu. Následující den jsme pozvání do hlavního divadla na přehlídku národních sborů. Překrásný koncert, kde nechybí písně duchovní, lidové, národní folklor. Pak neustálé proudění lidí, náboženských, kulturních a charitních aktivit a neděle, to snad lze nazvat jen stálým přílivem lidí, kteří se modlí, naslouchají a žijí…A to hovořím jen o katolické církvi, kterou tvoří jen 15 % obyvatel, většina je pravoslavných. Navštěvujeme jejich kostely, je jich mnoho a protože pravoslavní prožívají právě Květnou neděli (jiný kalendář), tak se do žádného z nich nedostaneme. Všechny jsou tak plné, že lidé stojí venku a z tlampačů sledují bohoslužby.

Pořad se ptám, kolik zde žije ateistů a nikdo mi nedokáže odpovědět…vlastně asi žádný. Nebudu ve své krátké reportáži zacházet do politiky. Prezidentský režim Lukašenka je oddán Moskvě. Podporuje pravoslaví a toleruje katolickou církev, která bývá spojována se západem.

Projíždíme vesnicemi, vidíme malé, chudé chaloupky, kde měsíční příjmy lidí nedosahují 100 USD, v Minsku se shodujeme na měsíčním příjmu 200 USD. Na nás se už dívají jako na západ. Setkáváme se s polským ministrem kultury a dalšími, kteří by rádi této zemi pomohli, ale se setrou Hankou, která mě doprovází se shodujeme na jednom. V jistém smyslu potřebujeme pomoci my zde. Proto i naše návštěva u arcibiskupa Kondruszewicze je dokladem, že Fatimský apoštolát v této zemi může začít působit, a tak splácet ten velký dluh vděčnosti Panně Marii Fatimské, které Jan Pavel II v roce 1984 tuto zemi zasvětil a v duchovní síle změnil to nezměnitelné a trvalé, co jsempřipomněl jako vzpomínku v názvu této reportáže. Díky za tuto zkušenost při poznání Běloruska…

P. Mgr. Pavel Dokládal