Místo klasického vysvědčení dostali ve čtvrtek dlouhý dopis, kde si s rodiči přečtli, co jim jde, jaké udělali pokroky a co je naopak potřeba procvičit. „To, že se na konci práce objeví číslo, pro nás nic nevypovídá,“ vysvětluje ředitelka Školamyšle Radoslava Renzová. Na známky ale musí převést vysvědčení osmáků a deváťáků. A to je trochu boj.

Školamyšl jde od začátku cestou slovního hodnocení a děti nedostávají známky jako v jiných základních školách. Proč jste se tak rozhodli?
Věříme, že to pomáhá vzdělávacímu procesu a je to jeho součást. Nestačí s dětmi něco udělat, když neproběhne zpětná vazba, tak to podle nás není ucelený vzdělávací proces.

Přibližte rodičům dětí, které nosí domů známky, jaké je slovní hodnocení písemné práce nebo zkoušení? A jak vypadá žákovská knížka?
Žákovskou knížku nemáme. Nemáme ani přezkoušení. Od páté třídy je občas písemná práce, na které dítě pracuje samo bez pomůcek a má daný čas. Jinak pracujeme v centrech, žáci se učí vyhledávat si pomůcku… Samotné hodnocení vypadá tak, že na konci každého dne je hodnotící kruh. Děti si samy sobě i navzájem říkají, jak se jim práce povedla. To je jejich hodnocení. Od učitele přichází v první a druhé třídě týdně. Na konci týdne si děti zhodnotí, co se jim povedlo a co ne, co chtějí procvičit, z čeho mají radost a následně hodnocení udělá i učitel. Ve vyšších ročnících je to hodnocení měsíční. V tabulce máme kritéria, kde zaškrtávají, zvládám, nezvládám, zvládám s pomocí, samostatně… Pod to mohou napsat svůj komentář: Tohle mě nebavilo, tohle mi nešlo… A pak přidá hodnocení učitel.

Jak tedy vypadalo pololetní vysvědčení prvňáčků? Velkou jedničku tam neměli.
Prvňáčci jako jediní mají vysvědčení formou dopisu. Ani tam nejsou nadepsané předměty, ale celý je to dopis s oslovením. Učitelka popisuje, jak se dítěti v předmětech dařilo.

Není to někdy dětem líto?
Co myslíte? Jakmile člověk přistoupí na hru čísel, tak samozřejmě může mít dojem, že mu něco chybí. Ale představte si, že ty děti to nikdy nezažily, neví nic o známkách. Ten dopis je dlouhý na dvě stránky. S pomocí rodičů si přečte dítě lidský dotek toho, co pět měsíců dělalo, a doporučení. To, že se na konci práce objeví číslo, pro nás nic nevypovídá.

Ilustrační foto.
Hospodští: Ať stát pečuje o nemocné a nechá lidi žít

V čem vidíte výhody slovního hodnocení? Je to třeba motivace žáků?
Souvisí to s celým systémem, jestli se člověk učí pro vnitřní nebo vnější motivaci. Dospělý člověk to může zažít ve své práci, když ho baví. Pak je ochotný jít na školení, něco si přečíst… To je krásná vnitřní motivace a má radost, že to zvládl. A přesně tohle se snažíme vyvolat u dětí. Jejich vlastní potřebu, tohle mě zajímá, chci to zvládnout. Nejde jen o slovní hodnocení, ale o celý princip vzdělávání. Už u malých dětí se těmi kritérii práce, která je čeká, pokoušíme vzbudit zájem o celý proces. Tedy vše naplánovat, rozvrhnout a na konci dojdeme ke zpětné vazbě, kterou si potřebuji do života dávat sám sobě. Až budou dospělí, nikdo jim nebude stát za zadkem a říkat, jak se jim práce povedla. Učitel tady dělá s vypětím sil slovní hodnocení, které je nesmírně náročné. Nedivím se velkým školám, že se jim do toho nechce. Pro nás je důležité, aby děti samy sebe dokázaly ohodnotit.

Slovní hodnocení chce určitý čas a je náročnější než jen napsat známky z výkazu. Kolik času vám to zabere?
Dlouho. Slovní hodnocení dělám asi patnáct let. Všechna hodnocení čtu, mají svá pravidla, která musíme dodržovat. Když se u nás ukáže nový pedagog, je nutné ho zaškolit a první dva roky ho provázet.

To si docela počtete, že?
Ale to je radostné čtení, když vidím, kam se děti posunuly. Třeba vůbec nerozumím chemii, teď jsem četla hodnocení z chemie a já si tam snad půjdu sednout, jaké zajímavé věci probírají.

V osmé a deváté třídě děti potřebují na vysvědčení klasické známky kvůli přihlášce na střední školu. Je převod slovního hodnocení na známky těžký?
To jste narazila hřebík na hlavičku. Těžké. První deváťáky jsme měli teprve minulý rok. Je to pro nás stále novinka. Jsme malý tým dvanácti lidí, takže hodně věcí konzultujeme, ale je to stále nejasná věc, trochu v tom plaveme. Máme slovní hodnocení hodně rádi. A nepříjemné jsou i reakce dětí. Hledáme způsob, jak s tím pracovat a vysvětlit dětem známku, když s ní úplně nesouhlasí. Objevuje se další problém. Roky žáci a rodiče přijímají slovní hodnocení, ví, co jim jde a co nejde. Všechno je v pohodě. A najednou je tam číslo, děti si to sdělují, soupeří mezi sebou. S tím se budeme muset popasovat a najít cestu, jak to přijmout. Kdyby to šlo, tak bychom jim ty známky nejraději vůbec neříkali.

Pak přijdou na střední školu, kde jsou jen známky. Zvyknou si?
Vidíme, že to všichni na střední škole zvládají. Ten pocit plochosti procesu a nespravedlnosti tam je, ale nedá se nic dělat. Musí se s tím setkat a je dobře, že je to až v patnácti letech. Ale poohlížíme se, jak by se dala zařídit střední škola, takové pokračování Školamyšle. To je ale takový pětiletý výhled.

Máte na mysli střední školu, jako je třeba gymnázium?
Míříme spíše na obor, který by byl přístupnější širší cílové skupině, nejen dětem, které jsou studijními typy. Věříme, že by si děti prošly střední školou, zase by se posunuly naším způsobem a pak už by si vybraly vysokou školu, jakou chtějí. A známkovacím systémem by se nemusely vůbec zaobírat.

Existuje už taková škola v České republice?
Je jich docela dost. Například na Gymnáziu v Jevíčku je badatelská větev alternativního střihu. Byli jsme se podívat na gymnáziu v Hořicích, tam se nám moc líbilo. To bylo úplně pokračování Školamyšle.

Školamyšl

Základní škola Školamyšl vznikla z iniciativy skupiny rodičů z Litomyšle a blízkého okolí, kteří se v roce 2014 sdružili do spolku Školamyšl, z.s. Jejich cílem bylo zajistit pro své děti základní vzdělávání odpovídající principům „na dítě orientované pedagogiky“.

Základní škola Školamyšl je otevřený bezpečný prostor pro vzdělávání, ve kterém žáci zažívají úspěch, rozvíjejí se v rámci svého osobního maxima. Učitelé a rodiče rostou spolu se žáky, tvoří učící se komunitu, která ovlivňuje i širší veřejnost.

Názor rodiče:

Slovní hodnocení ve Školamyšli nejen v dobách covidu 

Distanční výuka ve školách změnila ve vzdělávání mnohé. Přinesla radostné i náročné situace. Při diskusích o výzvách a nástrahách „školy na dálku“ ať už je vedu s učiteli nebo rodiči Základní školy Školamyšl, zaznívá opakovaně jedno uvědomění: I v podmínkách, kdy nemáme živý lidský kontakt, chybí nám spolupráce a jiné milé situace ze života školy, nám principy a hodnoty, na nichž je Školamyšl postavena, pomáhají.

Aby bylo jasněji, o čem tu píšu, zde pár citací z koncepce a školního vzdělávacího programu:

„Podporujeme děti v samostatnosti. Samostatná práce dětí převládá nad výukou přímo řízenou učitelem.“

„Dáváme dětem možnost volby (např. vybrat si způsob, jakým budou řešit úkol, zvolit si informační zdroje, materiály, které k jeho řešení využijí, způsob zpracování – výkres, plakát, koláž…)“

„Vedeme děti k sebekontrole a sebehodnocení (pracujeme s kritérii, která jsou dětem vždy předem známá, mají je k dispozici a ve vztahu k nim pak samy svoji práci pravidelně vyhodnocují, nejčastěji do týdenních/měsíčních sebehodnotících archů).“
To vše u nás platí ve výuce prezenční a v té distanční několikanásobně, vrchovatě.

V uplynulém měsíci bylo velkým tématem médií pololetní vysvědčení. Možná jste nějaký příspěvek o tom, jak děti hodnotit, když jsou místo školy doma za počítačem, četli. Ministerstvo školství i Česká školní inspekce doporučovala školám využít možností slovního hodnocení, které je-li dobře uchopeno, dává dítěti i rodičům srozumitelnou zpětnou vazbu o konkrétních pokrocích v učení. Ve Školamyšli jsou děti hodnoceny slovně po celou dobu docházky, od 1.-9. ročníku. Jen v 8. a 9. ročníku dostávají kvůli požadavkům přijímacího řízení na střední školy oba typy vysvědčení – slovní i se známkami. Proč hodnotíme slovně? Protože stavíme hodnocení na individuálním přístupu. Děti neporovnáváme mezi sebou (kdo je horší x lepší), neděláme pomocí známek žebříček nejlepších (jedničkáři), průměrných (trojkaři) a těch „na konci“. Vycházíme z předpokladu, že každý je jiný a zaslouží si být respektován jako člověk ve své jedinečnosti, ať má či nemá buňky na matematiku či angličtinu… Každé dítě ve Školamyšli je porovnáno pouze se sebou samým, dostává informaci o tom, v čem se mu v učení daří či nedaří, zda a jak se v učení posunulo, zda pracuje v rámci svého osobního maxima. Slovní hodnocení má písemnou podobu, děti jej mají k dispozici v pravidelných intervalech – týdně, měsíčně a je propojováno s jejich sebehodnocením. Prakticky to během školního roku funguje tak, že do stejného hodnotícího archu dítěte zaznamenává svůj pohled učitel, dítě (mohou porovnat zda se jejich pohledy liší či shodují a debatovat o tom, proč to každý vidí svým způsobem). Prostor k vyjádření mají v archu také rodiče. Díky sdílenému on-line prostředí je to technicky snadné. Všechna průběžná hodnocení jsou pak podkladem pro tvorbu slovního hodnocení na vysvědčení. Že to i tak dá hodně práce, by mohl každý učitel, který má se slovním hodnocením zkušenost, potvrdit. Číst jej, ale stojí za to. Slovní hodnocení bylo ve Školamyšli před covidem, v době covidu a bude i po něm. Dává nám smysl bez ohledu na epidemiologickou situaci.

Věra Váňová Krejčová, rodič a předsedkyně spolku Školamyšl