Stal jste se Manažerem roku 2015 v oblasti kultury a navíc jste ještě převzal ocenění za vedení malé firmy. Co pro vás tyto prestižní tituly znamenají?
Je to samozřejmě velké vyznamenání, pocta, radost. Taky ale nepříjemný pocit, že padají všechny zásluhy na moji hlavu, i když bez skvělé dramaturgie Vojtěcha Stříteského nebo komunikačních schopností mé kolegyně-manželky Evy bych žádné ocenění nemohl získat. Nic by nefungovalo bez práce produkčních, techniků, spousty lidí. Pořádání festivalu je týmová práce, každý má svěřený úsek a musí jej zabezpečit 
s plnou zodpovědností, vlastní iniciativou a kreativitou. Žádné ředitelské porady to nezařídí.

Cítíte se být opravdu manažerem?
Vím, že to bude znít sebevědomě, ale vlastně ano. Nějaký čas jsem řídil svoji firmu a musel jsem se naučit hledat nejefektivnější řešení, minimalizovat náklady, nést riziko. S touto výbavou jsem přešel do typově úplně jiné organizace, kde se obvykle manažerský přístup až tolik neuplatňuje, ale přitom jí neobyčejně prospívá. Jsem přesvědčený, že kdyby každý ředitel příspěvkové organizace nebo úředník měl za sebou zkušenost živnostníka, fungovala by spousta dotovaných společností a úřadů lépe.

Bez koho nebo bez čeho byste nemohl funkci ředitele mezinárodního festivalu dělat?
Bez manželky, která je zároveň mojí kolegyní, kamarádkou i oponentkou. Nejsem sólista, nevěřím si natolik, abych prosazoval své nápady bez konzultace 
s ní. Když se shodneme, jsme na to dva a je to obrovská síla. Když ne, trvám třeba na svém, ale jsem 
v zavádění věci mnohem opatrnější a stejně raději hledám nějaké jiné řešení.

Říká se, že nejtěžší práce je práce s lidmi. Vidíte to také tak?
Ano, každý člověk je jiný a nelze se zavděčit všem. Snažíme se věci dělat co nejlépe, naším záměrem 
a věřím, že i posláním, je přinášet lidem radost, odreagování, pozitivní energii. Přitom se samozřejmě stane, že někdo zareaguje negativně. Říkávám, že „funguju na pochvalu" a negativní ohlas, často plynoucí 
z neznalosti, nepochopení věci nebo ze závisti, mě hluboce trápí. Ale to se musí přejít, nakonec vždycky dorazí zase nějaká pochvala.

Máte „recept" být úspěšným a dobrým manažerem, ředitelem, šéfem…?
Obklopit se veselými, komunikativními, pracovitými, odborně zdatnými, spolehlivými, kreativními pracovníky, kteří ani žádného šéfa nepotřebují, a přesto ho poslouchají.

Je mi jasné, že ředitel takové organizace, jakou je Smetanova Litomyšl, nechodí do práce na osm hodin denně…
Ale to je na tom to nejlepší, že nikdy nehledím na hodinky a nečekám, až „padne". Mám štěstí, že moje práce je zároveň mým koníčkem, takže mě spíš mrzí, že už je večer. Na druhou stranu máme takový kampaňovitý způsob práce, období, kdy v kanceláři v podstatě bydlíme, ale po skončení festivalu, vypořádání papírových záležitostí a uklizení všech věcí si můžeme udělat více volna než ostatní. Avšak i tak nosím práci pořád v hlavě, nejvíc nápadů přichází 
v noci a potmě si píšu poznámky na ráno… Večer uléhám s neřešitelným problémem a ráno vím, jak na to.

Kolik lidí čítá váš tým na Smetanově Litomyšli?
Stálých zaměstnanců je osm, kromě přípravy festivalu obhospodařujeme ubytovací zařízení, expozici ve sklepení litomyšlského zámku a pořádáme řadu dalších akcí. V průběhu Smetanovy Litomyšle se tým ale rozšíří na více než sto padesát lidí a k tomu se přidává spousta pracovníků nejrůznějších dodavatelů.

Do zahájení letošního festivalu zbývá ještě měsíc a několik dní. Přípravy již vrcholí?
Stále jsou to přípravy spíš „papírové", dojednávají se podmínky smluv, sjednávají pomocníci, běží propagační kampaň… Do toho ještě chystáme pátý ročník Gastroslavností M. D. Rettigové. Fyzická příprava festivalu začne 16. května, kdy bude zahájena stavba zastřešení zámeckého nádvoří.

Jaký bude 58. ročník Smetanovy Litomyšle?
Doufejme, že šťastný. Program je dobrý, téměř vyprodaný, peníze máme pohromadě, většina smluv je uzavřených. Po dvou špatných zkušenostech, kdy se jednou zámkem prohnalo tornádo a jednou se větrem protrhla plachta zastřešení 
a na diváky spadly hektolitry vody, už vím, že ani dokonalá příprava neznamená zaručený úspěch. Vše je 
v rukou náhody a štěstí.

Na co se letos nejvíce těšíte 
a co by si neměli návštěvníci Smetanovy Litomyšle nechat ujít?
To už jsou v tuto chvíli dvě věci. Těším se na provedení Mahlerovy symfonie Tisíců, návštěvníkům ji už ale nemohu doporučit, protože je dávno beznadějně vyprodaná. Myslím, že letos v programu není dílo, které bych nedoporučil, a také podle toho vypadá aktuální vyprodanost. Kdo ještě nemá vstupenky, měl by brát, co se ještě dá sehnat, určitě neprohloupí!