Stránka Řádků důvěry v tištěném Deníku se těší mimořádnému zájmu čtenářů. Do redakce chodí desítky dopisů. Proto mějte strpení, i váš příběh vbrzku zveřejníme.

Bohaté zkušenosti z rození dětí

Vážení!

Mám bohaté zkušenosti z narození našich dětí. Psal se rok 1973. Mně bylo 19 let. Poslední měsíc těhotenství jsem měla zdravotní problémy a celý měsíc jsem ležela na gynekologii. Nebudu jmenovat kde. Samé pilulky a kapačky. Můj stav se zhoršoval. Přestávala jsem mluvit, na to vstát z postele a jít se umýt nebyla síla.

Manžel přijel na návštěvu (dříve byly návštěvy jen ve středu a v neděli). Můj zdravotní stav se mu nelíbil, a tak mě nechal převézt do Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Paní doktorka na příjmu mě mile přivítala. Přečetla si zprávu o mém léčení. Pak prohlásila: „Ženská, co to s vámi dělali, vždyť na vás vyzkoušeli celou lékárnu? Máte termín porodu? Dítě musí ven!“

Narodil se syn, sice živý, ale brzy zemřel. I když jsem z porodnice odjížděla s prázdnou náručí, zachránili mi život. A tak jsem si řekla, že se sem vrátím, bude-li mi přáno.

Za dva roky jsem v Hradci porodila zdravou holčičku. Porodnice byla plná. Poslední místo bylo mezi maminkami po císařském řezu. A tam mě na noc uložili.

Tak se mi tu líbilo, že jsem se sem v roce 1978 vrátila potřetí. Narodil se mi zdravý syn.

Tu noc jsme rodily čtyři ženy. Porodnice praskala ve švech, nebylo jediné místo. Pro nás čtyři připravili pokoj o poschodí níž na gynekologii. Naše miminka dali do pokoje vedle našeho. Lékařům, sestřičkám, všemu personálu děkuji, jak se o nás starali.

Uplynula léta a šla rodit dcera. Dostala se do nově zrekonstruované porodnice v Opočně. Byla jsem za ní na návštěvě, perfektní.

A jelikož mě potkalo také štěstí, ve svých 45 letech jsem šla rodit. Kam? Do Opočna. Narodil se zdravý chlapec. Příjemný personál. Všem děkuji.

Vyzkoušela jsem si, jak se rodilo před 30 - 40 lety a v současné době. Dříve miminko ukázali po narození a pak ho přinesly sestřičky až za 24 hodin na kojení a pak ho zase odnesly.

Děti se přivážely po třech hodinách na kojení. Dnes má maminka děťátko na pokoji v postýlce.

Dříve byly návštěvy jen dvakrát týdně. A to ještě tatínek stál venku pod okny a maminka na něho z druhého poschodí pokřikovala. Dnes může být tatínek u porodu. Pochovat si miminko, chodit na návštěvu každý den. Těch rozdílů dříve a nyní je více. Nově vybavené porodnice jsou ale rušeny například právě Opočno.

Když moje dcera rodila podruhé, bylo velké náledí. Dvě porodnice ji odmítly přijmout. Přesto, že ještě doma jí odtekla plodová voda – a navíc to náledí. Přijímali ji až v Pardubicích. Dítě bylo přidušené. Muselo se křísit.

Maminky by se neměly dostávat do stresových situací.

Míla, Rychnovsko

Jsem znovu šťastná

Vážená redakce, chtěla bych vám tímto dopisem poděkovat, že jste uveřejnili můj článek v Řádcích důvěry.

Ozval se mi vdovec a můžu vám říct, tak úžasného člověka jsem za svůj život nepoznala.

Byla jsem vdaná pětatřicet roků a po tolika letech jsem se rozvedla. Tohle je člověk, který má srdíčko na pravém místě, dokáže dát pohlazení, lásku, zkrátka vše, co k životu a stáří patří.

Ještě jednou vám srdečně děkuji, vaší redakci přeji hodně úspěchů a krásných příspěvků a vašim rodinám hodně zdravíčka a spokojenosti.

Kdyby to bylo možné, tak bych byla ráda, kdybyste tohle otiskli, aby i starší lidé věděli, že i ve stáří se najde člověk, který dokáže druhého vrátit do života. Stojí za to žít a stačí napsat do Řádků důvěry.

Chtěla bych vzkázat starším lidem, ať už je to žena nebo muž: Neváhejte a napište do Řádků důvěry. Já jsem také napsala. Nehledala jsem zlatého prince na bílém koni, ale ozval se mi úžasný pán, který mě zase vrátil do života a já jsem po dlouhém utrpení opět šťastná.

Čtenářka z Hrochova Týnce

Být oporou druhému

Vážená redakce, prosím o uveřejnění mého dopisu.

Skončila další etapa mého života a chci začít opět žít, neboť poslední roky mého života nebyly lehké.

Samota je velice těžká a noci dlouhé. Ve dvou by bylo lépe, ráda bych si s někým popovídala, být oporou druhému a on mně.

Je mi 60 let, měřím 159 cm, jsem střední postavy. Nehledám krásu ani bohatství, jen upřímnost a porozumění. Chtěla bych se radovat i ve stáří. Proto bych se touto cestou ráda seznámila s upřímným mužem, nehledám flirt, jen vážné seznámení.

Mám ráda domácí práce, zahradu, cestování, přírodu.

Marie skoro od Pardubic


Nekleju a skoro nikdy nelžu

Vážená redakce, před pár týdny jsem se nezaslouženě dožil jednasedmdesáti let.

Nezaslouženo proto, že si připadám být přinejmenším duševně mladší. Tělo ještě drží pohromadě.

Rád bych poznal laskavou a mírnou ženu, která ráda čte, ráda se směje, má dobré srdce a nechci být neskromný i ráda vaří. Už je to skoro třiadvacet let, co jsem naposledy okusil dobrodinní domácího hrnce. Nekouřím, nekleju a skoro nikdy nelžu.

Rád si zpívám, rád se směju, rád se rozesmávám a rád píšu. Pokud se mnou některá čtenářka v tomto směru souzní, prosím ji o dopis, na který rád odpovím.

Zdeněk z Pardubic

Zima byla dlouhá a smutná

Vážená redakce Řádků důvěry, chtěl jsem bych prostřednictvím vás uveřejnit tento článek ve vašich novinách.

Po dlouhé době jsem se rozhodl vám napsat do Řádků důvěry, které čtu. Pomalu končí zima a pro jednoho je dlouhá a smutná.

Nechtěl bych v dalším životě být sám, a proto hledám ženu do 170 cm, která by chtěla žít se mnou. Na věku nezáleží i děti mi nevadí. Je mi 56 let, měřím 178 cm, žiji ve městě, mám střední postavu. Pevně věřím, že se najde někde upřímná žena, která by chtěla změnit život a chtěla by znovu žít. Ale jen upřímně, předem děkuji.

Čtenář z Českého ráje

Hledám kamarádku, nekuřačku

Vážená redakce, prosím vás o uveřejnění mého dopisu v Řádcích důvěry.

Jsem žena 64 let a velmi ráda bych našla touto cestou hodnou a příjemnou kamarádku (nekuřačku) k dopisování a oboustranným vzájemným návštěvám. Pokud možno z Trutnova a okolí, Vrchlabí, Hostinného, Staré a Nové Paky, Náchoda, Hradce Králové a okolí. Mám ráda zvířata, četbu, květiny, dobré kino, procházky, ráda vařím, sbírám recepty a kuchařské knihy. Také mám ráda ruční práce. Budu se těšit na dopisy a odepíši všem.

Čtenářka Jaroslava z Trutnova

Chcete napsat do Řádků důvěry?
Do Řádků důvěry napište vlastní příběh, v němž se podělíte o své starosti, samotu, ale i radosti a úspěchy. Možná právě tak získáte nová přátelství. Své příspěvky s kontakty na vás (adresou a telefonním číslem) i odpovědi na zveřejněné příběhy posílejte na: Hradecký deník, Řádky důvěry, Kladská 17, 500 03 Hradec Králové, nebo na e–mail jan.korbel@denik.cz. Neuveřejňujeme anonymní příspěvky. V případě odpovědi uveďte vzdadu na obálce, komu odpovídáte a datum otištěného příspěvku. Dopisy doručíme.