Téměř do všech našich médií byla zaslána informace o devastačním kácení stovky starých buků v přírodní rezervaci Psí kuchyně. U milovníků přírody tato informace vyvolala obavy. Skutečnost, že se jedná o stovky stromů z desetitisíců a že jde o záměr lesníků uvolnit mladé buky, které jsou v zástinu těchto starých stromů, že byl zásah plánován na jedno procento plochy přírodní rezervace a že jeho provedení bylo plánováno na období čtyř let s ohledem na mladé stromky, živočichy a rostliny, které se zde vyskytují, nebyla těmi, jenž tuto informaci rozesílali na všechny strany, sdělena.

Zamýšlím se na tím, kam povede svévole některých jedinců, kteří naše lesy a louky navštěvují na víkendových výšlapech a nemajících za ně žádnou zodpovědnost. Naši předkové vypěstovali lesy krásné a lesy, u kterých bychom třeba tento příměr neuvedli. Proč se tedy nepoučit od našich předků a nevyužít jejich zkušeností? Nebylo by logické spíše pokračovat v jejich díle cestou, jenž vedla k tomu, že tu máme krásné lesy? Je pro mě nepochopitelné, že raději nasloucháme někomu, kdo vidí výsledek něčí práce a přisvojí si právo zákazu v této práci pokračovat. Živá příroda není obraz, který zachováme tím, že ho strčíme do trezoru.

Staré porosty se nám začnou rozpadat. Bude pak téměř hrdinstvím nebo hloupostí snažit se vypěstovat nové krásné porosty pro naše potomky jinde, protože tu budou i potomci těch, co dnes křičí. Naše lesy, jeden z mála obnovitelných zdrojů energie, se pak může stát nedosažitelným a my, jak bylo napsáno s nadsázkou, můžeme topit a nejen topit lejny. Myslíte, že to povede ke skutečnému zlepšení naší přírody? Vzpomeňme si na přísné zákazy sekat louky s výskytem orchidejí. Orchideje začaly mizet a v současné době se platí nemalé prostředky za to, aby bylo jejich sekání obnoveno. Vývoj bylinného společenstva lze hodnotit ovšem za kratší dobu, a tak svůj omyl zjistili už i ti, co ho hlásali. Kdy zjistíme, že toto pravidlo platí pro lesy?

MICHAL SVOBODA