Chornice v roce 2008 oslavily 750. výročí první písemné zmínky. Nejstarší písemný doklad je však o více než třicet let mladší. Autor jubilejní publikace, o které už byla řeč, Oldřich Koudelka však tuto skutečnost nijak nezohledňuje. Přitom se na jubileum v knize přímo odkazuje: „Když jsem byl obecním zastupitelstvem osloven, abych k 750. výročí první písemné zmínky o vsi Chornicích zpracoval populárně naučnou publikaci mapující nejstarší i novodobé dějiny obce… nerozmýšlel jsem se ani minutu… Každý regionální historik si podobný úkol považuje… Jsem si vědom, že nebylo možné vytvořit mozaiku dokonalou a zcela bezchybnou… ale určitě je možné zanechat v čase jistou a čitelnou stopu, která bude… vodítkem pro cesty bez zbytečného historického bloudění."

Zejména poslední autorova slova bohužel naplnění nedošla. Opak je totiž pravdou. Není pochyb o tom, že psát dějiny obcí, přestože tato činnost bývá profesionálními historiky podceňována, je nesnadné. Na autora klade takový úkol vysoké nároky. Musí být schopen obsáhnout široké spektrum pramenů, od archeologických nálezů, přes středověké listiny, postupně narůstající raně novověký materiál, až po záplavu písemností 19. a 20. století.

Vyžaduje přehled nejen o regionální, ale i nejnovější odborné literatuře. Je pochopitelné, že výsledná podoba knihy závisí i na tom, při jaké příležitosti a pro jaké čtenáře byla psána. Ovšem zásadní faktografická opomenutí a metodologická pochybení tím zakrývat ani omlouvat nelze.

Vraťme se však ke Koudelkově knize. Stejně jako v případě středověkých dějin Chornic se při popisu jejich počátků nekriticky spoléhá na starší literaturu. Za nejstarší písemný doklad, v němž se „poprvé věrohodně hovoří o Chornicích", považuje listinu krále Přemysla Otakara II. pro Jevíčko ze 6. srpna 1258. Jenomže potíž je v tom, že listina je dobové falzum, sestavené někdy mezi lety 1300 až 1351. Už před čtyřiceti lety to odhalil vynikající znalec středověké diplomatiky, brněnský profesor Jindřich Šebánek. Prokázal, že listina vznikla spojením čtyř různých písemností. Část, v níž se hovoří o Chornicích, byla převzata z listiny krále Václava II. z roku 1291. Ani tato listina se však nezachovala v originálu, ale pouze v konfirmaci krále Karla IV. z roku 1351, která je uložena v litomyšlském okresním archivu. Za první písemnou zmínku o Chornicích proto listinu z roku 1258 považovat nemůžeme. Tato kritéria splňuje až doklad o třiatřicet let mladší, již zmíněná královská listina z 8. února 1291.

Na 750. výročí první písemné zmínky si proto budou muset Chornice ještě nějaký čas počkat. Ve stejné situaci byla v nedávné době řada jiných lokalit, například Vranová Lhota, která se rovněž poprvé připomíná v listině z roku 1291. Znovu, tak jako v předchozím případě, nezbývá než se obrátit k pramenům.

JIŘÍ ŠMERAL, historik