„K 31. prosinci 2007 představují lidé nad padesát let 32,4 procenta ze všech nezaměstnaných v regionu,“ potvrdila Ivana Grohová ze svitavského úřadu práce.

Své o tom ví Oldřich Palla. Celý život pracoval v textilní továrně. Po revoluci přežil vlny propouštění, ale poslední neustál. Jako novoroční dárek dostal v roce 2006 výpověď. Ocitl se ve vzduchoprázdnu. Dva roky absolvoval spoustu konkurzů a výběrových řízení, ale bezvýsledně. „Většinou zaměstnavatelé požadují znalost cizího jazyka, což naše generace neovládá,“ přibližuje jeden z hendikepů pětapadesátník. „Ani práci na počítači jsem příliš nezvládal,“ dodal. Proto přijal nabídku úřadu práce na rekvalifikaci. U firmy Marlin absolvoval počítačový kurz. Mezitím uspěl ve výběrovém řízení. Od dubna letošního roku pracuje jako inzertní poradce.

Paní Helena z Přelouče, která si nepřeje zveřejnit celé jméno, pracuje od svého vyučení jako prodavačka. I ona okusila nezaměstnanost – naštěstí jen půlroční. „Míst pro prodavačky je dost, zejména v potravinách, kde jsem vyučená, přesto jsem zůstala nějaký čas nezaměstnaná,“ říká třiapadesátiletá žena.

A proč byla bez práce? „Jeden zaměstnavatel mi za poměrně těžkou práci v lahůdkářství nabízel jen minimální mzdu s tím, že něco navíc mí zaplatí každý měsíc načerno, takzvaně na ruku, aby za mě ušetřil na odvodech státu. Na to jsem nepřistoupila, neměla bych jistotu, kolik vlastně peněz dostanu, navíc už si takzvaně dělám na důchod a tohle by jeho výši neprospělo,“ vypráví Helena.

V době, kdy byla nezaměstnaná, zkusila také opustit „pult“ a vrhnout se na úplně jiný obor. Brigádně si vyzkoušela práci ve výrobně nábytku, kde prováděla dýhování a konečné čištění před distribucí k zákazníkům. „Pracovalo se tam s chemikáliemi, což mi zpočátku vadilo, ale asi bych si zvykla. Také mi chyběl kontakt s lidmi,“ říká Helena. Nakonec obor změnit nemusela, našla práci v prodejně potravin.

Magdalena Navrátilová

Pavlína Roztočilová