Nezaměstnanost sice poklesla, ale i tak je ve svitavském okrese nejvyšší v kraji. Sehnat dobré místo je problém. Uchazeči a zaměstnavatelé to moc dobře ví.

Zaměstnavatelé se na jedné straně potýkají s nedostatkem kvalitních pracovníků, kteří by pracovali za mzdu, kterou jsou firmy ochotné zaplatit. Na druhé straně mnozí uchazeči, kteří projdou i několika výběrovými řízeními neúspěšně, mohou mít pocit diskriminace. Podobně jako pětapadesátiletý Ján Girga z Hradce nad Svitavou. „Pracoval jsem jako řidič autobusu. Mám všechny potřebné zkoušky a osvědčení. Když jsem se ucházel o volné místo řidiče u několika dopravců, vždy vzali někoho jiného. Nebo řekli, že se ozvou a nikdy tak neučinili,“ říká invalidní důchodce Ján Girga. Domnívá se, že se tak děje kvůli jeho vizáži či barvě pleti. Je totiž Rom. V současné době sice pracuje jako hlídač, ale rád by zase usedl za volant.

Diskriminace?

Podle Stanislava Navrátila ze svitavského úřadu práce ale neúspěch ve výběrovém řízení nemá nejčastěji s diskriminací nic společného. A i kdyby, ve většině případů chybí důkazy. „Na pocity nelze dát. Je třeba, aby uchazeč měl důkazy. Nejlépe písemné,“ informoval Stanislav Navrátil, vedoucí kontrolního a právního odboru Úřadu práce ve Svitavách. Ten se totiž diskriminací při výběrových řízeních zabývá. Úřadu práce nestačí ani nahrávka. To by byl podnět až pro případné soudní jednání. Lepší je vzít si s sebou na vyhlášení výběrového řízení svědka. Ovšem důvody, proč byl, či nebyl uchazeč vybrán, zaměstnavatel nemusí vysvětlovat vůbec. Podložených stížností tak na svitavský úřad práce míří minimálně. A to přestože diskriminace může mít mnoho důvodů, které přesně vyjmenovává zákon o zaměstnanosti. A poškozený si u soudu může vymoci finanční kompenzaci.

Nebojte se soudu

Do problémů se mohou dostat i ti, co jsou zaměstnaní. Třeba pracují nad rámec povinností jen s příslibem odměny. Když pak dojde na lámání chleba, opět nastává problém. Důkazy. Navíc zde už končí kompetence úřadu práce a zabývá se věcí inspektorát práce nebo posléze soud. Jen ten svitavský řeší podle jeho místopředsedy Vladimíra Lizny zhruba stovku pracovněprávních sporů ročně. Jako třeba případ Jaroslava Blahy z Pohledů. „Jezdil jsem v při práci jako zaměstnanec jevíčské firmy, která staví větrné elektrárny svým autem. Pak jsem dostal výpověď, ale náhradu za cestovné a stravné nikoliv,“ tvrdí bagrista Blaha z Pohledů. Věc skončila u soudu v roce 2008. Obě strany se nakonec dohodly a věc skončila letos smírem.

Mnoho lidí považuje soudní spor za krajní řešení. Bývá však účinné. Ve Svitavách mají navíc lidé takříkajíc štěstí v neštěstí. Místní soud patří k nejrychlejším v zemi a i pracovněprávní spory řeší promptně.