Markéta Kutilová Tauerová

Markéta Kutilová Tauerová,
nezávislá novinářka a humanitární
pracovnice z Poličky
Krev je přirozenou součástí našeho (a nejen našeho) těla, takže podle mě až tak vzácná není. Stává se ale velmi vzácnou ve chvíli, kdy ji člověk ztrácí či z jiného důvodu potřebuje krev, aby mohl žít. Vzácné jsou spíše ti, kteří dokážou darovat svoji vlastní krev ostatním.

Jaromír Lenoch

Jaromír Lenoch,
starosta Koclířova

Dokud nevymyslí někdo syntetickou náhražku, tak je to nepochybně tekutina nejcennější. Obdivuji dárce krve, protože já sám blednu jen při pohledu na injekční jehlu. Velice si jich za to vážím, i když jsem zatím sám naštěstí tuto tekutinu nepotřeboval.

Jan Pikna

Jan Pikna,
ředitel festivalu Smetanova Litomyšl
Tak vzácná, že je k nezaplacení. Proto bylo vždy dárcovství bezplatné. Řekl bych, že dnes asi prožívají dárci trochu deziluzi. S následnými krevními deriváty se ve farmacii čile obchoduje a na léky a lékařskou péči si musejí dárci stejně jako všichni nejrůznějšími způsoby připlácet.

Jaroslava Skácelíková

Jaroslava Skácelíková,
ředitelka Základní školy Kostelní náměstí
v Moravské Třebové
Čím se stane, že je něco vzácné? Je to velmi potřebné a že je toho málo. Krev splňuje obě podmínky. Nikdy nevíte, kdy budete potřeboval cizí krev i vy – nemoc, úraz… A také asi není dostatek lidí, kteří by dobrovolně dávali krev, protože transfuzní stanice často zvou dárce, shánějí nové. Velice si vážím všech lidí, kteří dávají svou krev. Já jsem to zatím nedokázala.

Jindřiška Soudková

Jindřiška Soudková,
knihovnice ze Svitav
Vzhledem k tomu, že na jejím složení závisí náš život, tak určitě. Protože co má člověk cennějšího, než svůj vlastní život?