Co vás přivedlo do Svitav?
Po šestnácti letech jsem chtěl změnit pracoviště a poznat něco nového. Protože jsem věděl, že zdejší nemocnicemávelmi dobré jméno, přihlásil jsem se do výběrového řízení, ve kterém jsem uspěl.

Čím jste chtěl být jako dítě školou povinné?
Jako každý školák jsem vůbec nevěděl, čím chci být. O povolání jsem se vážněji rozhodoval až na gymnáziu, kde dozrálomépřesvědčení, že chci být lékařem. Když jsem poté nastoupil v Brně na lékařskou fakultu, věděl jsem, že mésnažení směřuje k chirurgii. Imponovalo mi, že se jedná o obor, kde skloubím odborné vědomosti s manuální zručností ve prospěch pacienta.

Máte v rodině lékařskou tradici?
Nemám. Rodiče mě však v mém rozhodnutí velice podporovali. Těšili se, že budou mít doma lékaře.

Jak vzpomínáte na první operaci?
Nikdy na ni nezapomenu. Prvním vykročením každého chirurga je operace slepého střeva. Je to zodpovědná práce, takže pokud člověk začíná, není to úplně jednoduché a pochopitelně se projevuje nervozita. První zákrok je proto emocionálně vypjatá záležitost. Ale potom jsem měl velkou radost, když se podařil. Získal jsem větší chuť do práce.

Trápí vás ještě tréma?
Pocity před operací se nedají nazvat trémou, spíše cítím obrovskou zodpovědnost.

Jak si nejlépe odpočinete od vaší náročné práce?
Relaxuji jedině sportem. Velice rád hraji squash, tenis, fotbal a basketbal. Také rád lyžuji. V současnosti však nemám tolik volného času. Naplno se věnuji pacientům a zodpovědné práci. Nějakou dobu ještě potrvá, než se k alespoň rekreační formě sportu zase vrátím.