Při současném stavu krajiny a všeobecném dostatku krmiv je to nejenom morální, ale i etická povinnost. V těchto dnech přikrmují myslivci lesní zvěř i několikrát týdně. Záleží na průběhu počasí a výšce sněhové pokrývky. Ve všech krmelcích pro spárkatou zvěř by měl být dostatek kvalitního sena. Seno, které vypadlo z krmelců na zem, musí být odstraněno, protože může být kontaminováno zárodky parazitů. V tomto období je vhodné předkládat ke krmelcům tzv. letninu, což jsou usušené výhonky dřevin a ostružiní s vysokým obsahem siličnatých látek. Dužnatých krmiv je možno předkládat jen tolik, aby je zvěř stačila během několika dnů zkonzumovat.

Často s přikrmováním zvěře pomáhá také veřejnost. Při tom se však podle myslivců dopouští mnoha chyb. Zásadně nelze krmiva ponechávat na sněhu, ale je nutné ho donést přímo do krytých krmelců, protože ponechané na mokrém sněhu začne rychle nahnívat, bobtnat a zvěři může pak spíše uškodit. „To platí zvláště pro suché pečivo. Kolem krmelců by se měli lidé pohybovat co možná nejméně, všude totiž zanechávají pachové stopy, které potom odrazují zvěř. Se psy by do přírody v době sněhové pokrývky neměli vydávat vůbec,“ zdůrazňuje Jiří Šilha z Českomoravské myslivecké jednoty.

Dodává, že na každou honitbu připadá v průměru dvanáct přikrmovacích zařízení, které musí pověření členové mysliveckého sdružení kontrolovat a doplňovat.

(red)