Pedagogům se alespoň v tento den dostává ocenění za náročnou práci s dětmi. Své o tom ví JOSEF BÁRTA, dnes už šestadevadesátiletý učitel. Před školními lavicemi stával čtyřicet dva let.

Jaké jsou podle vás základní předpoklady pro povolání učitele?
Kantor musí mít především rád děti. Musí umět překonat únavu, nesmí se nechat vynervovat. Na konci školního roku by se měl umět radovat z toho, co děti naučil. A hlavně práce s dětmi ho musí bavit.

Stalo se vám, že vás děti vytočily až do nepříčetna?
Jednou jsem byl velmi rozčilený. Nebylo to ale kvůli vyučování. Šlo o přestávku, kdy se chlapci chtěli vytáhnout před děvčaty a ve druhém poschodí přelézali po římse z jednoho okna do druhého. Riskovali život a to mě tehdy docela vytočilo. Tenkrát jsem ale chlapce nepotrestal, jen jim vysvětlil, jak riskovali a co se mohlo stát.

Použil jste někdy fyzický trest? Za doby vašeho působení to ještě nebylo zakázané?
Nejsem zastáncem fyzických trestů, ale ano. Jednou, jsem to nevydržel a uhodil jsem dva chlapce, kteří sprostě uráželi své spolužačky. Pak jsem jednoho z nich za dlouhá léta potkal. Vzpomínali jsme na tuto moji výchovnou metodu. Z pozice svého dospělého věku to pochopil. Zasmáli jsme se tomu, ale tenkrát mi do smíchu nebylo.

Čím vás žáci dokázali potěšit?
Dokázali mě potěšit drobnostmi, například slušným chováním, kázní nebo dodržováním školního řádu. Jednou mě potěšil jeden žák, kterému jsem kvůli přestupkům zakázal jet na třídenní výlet do Jeseníků. Až na místě jsem zjistil, že jel za námi, ale k třídě se přidal, až když jsem mu to dovolil. Tenkrát se mi líbila ta jeho samostatnost.

Nelitoval jste někdy, že jste si zvolil povolání učitele?
Ani ne, i když já si ho tak docela nevybral. Po skončení gymnázia za první republiky jsem na výběr moc neměl, protože naši mě na vysoké škole podporovat nemohli. Tak jsem po roční přípravě jel učit na zakarpatskou Ukrajinu. Já začínal v roce 1935. Chytlo mě to a řekl bych, že celý život i bavilo.

Kdybyste si mohl vybrat dnes, zvolil byste opět toto povolání?
To je těžké říci. Zatím jsem tak o tom neuvažoval. Dnes mají mladí lidé jiné možnosti, než jsme měli my. Všechno je dnes pod zorným úhlem peněz. Takže je těžké odhadnout, jak bych se rozhodoval, ale určitě nelituji, že jsem věnoval celý svůj život vzdělávání dětí.