V zásadě lze uvažovat o třech různých rovinách, a to o rovině trestněprávní, rovině přestupku a rovině občanskoprávní. Pokud bychom hodnotili jeden a ten samý skutek, pak se nemůže nikdy současně jednat o trestný čin (zde § 206 tr.zákona – pomluva) a přestupek (zde § 49 zákona o přestupcích – přestupek proti občanskému soužití). V případě pomluvy jde o takové jednání, že někdo o jiném sdělí takový nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu.

Aby šlo o trestný čin musí to být zásah větší intenzity, jinak se může jednat o přestupek. Často také po podaném trestním oznámení a provedeném šetření policií dochází k postoupení na městský úřad k vyřízení jako přestupek. Může tomu však být i naopak, tedy že je podáno oznámení pro podezření ze spáchání přestupku, avšak městský úřad po provedeném řízení zjistí, že se může jednat o trestný čin a pak následuje postoupení věci policii.

Zmínil jsem ještě rovinu třetí, která je upravena v § 11 a násl. občanského zákoníku a řeší tzv. ochranu osobnosti, tj. mimo jiné i ochranu občanské cti a důstojnosti či jména. Dá se říci, že skutečná pomluva či lež znamená i zásah do práva na ochranu osobnosti.

Milan Břeň, advokát Svitavy