V tomto případě by přicházelo v úvahu použití §49a občanského zákoníku o tzv. neplatnosti právního úkonu (zde kupní smlouvy) z důvodu omylu. Pokud totiž kupující uzavřel kupní smlouvu a přitom vycházel z onoho sděleného a nepravdivého údaje a současně se jednalo o údaj, který byl pro kupujícího rozhodující k tomu, aby smlouvu uzavřel, a současně prodávající o nepravdivosti (mylnosti) údaje věděl, pak jde o smlouvu uzavřenou v tzv. omylu a tedy od samého počátku neplatnou. V takovém případě se jedná o neplatnost absolutní a tedy existující již od samého počátku.

Předmětná kupní smlouva pak nemá žádnou závaznost a strany jsou povinny si vrátit navzájem vše, co si podle ní plnily. Typicky kupující vrátí onu věc a prodávající uhrazenou cenu. Pokud by prodávající s tím, že je smlouva neplatná nesouhlasil, pak se musí kupující obrátit s žalobou na soud, když v této žalobě musí uplatnit svůj nárok na vrácení zaplacené kupní ceny. Soud si totiž otázku neplatnosti či platnosti kupní smlouvy posoudí sám jako tzv. otázku předběžnou.

MILAN BŘEŇ, advokát ze Svitav