Jedná se o nepřesné označení dohody manželů, případně budoucích manželů. Stručně řečeno, zcela zásadní je její forma notářského zápisu. Manželé mají možnost společné jmění zúžit, nebo rozšířit. Nemohou ho však zcela vyloučit. Zúžení znamená, že na základě dohody manželů budou z jejich společného jmění vyňaty věci, které by do něj jinak patřily. Naopak rozšířením na základě dohody do společného jmění patří i věci, které by jinak patřily do výlučného vlastnictví jen jednoho z nich. Půjde například o věci získané jedním z manželů, darováním nebo děděním. Lze také dohodnout, že vznik společného jmění, který je automatickým účinkem uzavření manželství, je vyhrazen až ke dni zániku manželství, vyjma věcí tvořící obvyklého vybavení společné domácnosti. Z uvedeného pak plyne, že všechen majetek, který manželé za trvání manželství získali, nepatří do společného jmění. Všechny věci, movité i nemovité, a též všechna majetková práva, např. pohledávky existující ke dni zániku manželství tvoří společné jmění, které bude vypořádané.

Účinky dohody vůči třetím osobám jsou značně omezeny. Manželé se na ni mohou odvolat jen tehdy, pokud je této jiné osobě obsah smlouvy známý.

PAVEL BRANDEJS, advokátní koncipient ze Svitav