Smluvní pokuta je zajišťovací institut. To znamená, že splnění povinnosti (zákonné i smluvní) lze zajistit smluvní pokutou. Vycházejme z předpokladu, že dotaz se týká občanskoprávního vztahu. Platí, že dlužník není povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil, nevyplývá-li z dohody něco jiného.

Otázka přiměřenosti smluvní pokuty je častým předmětem soudních rozhodnutí. Soud mj. může zkoumat soulad smluvní pokuty s dobrými mravy. Soud však zjišťuje, zda se výkon práva příčí dobrým mravům v daném čase a na daném místě podle objektivního kritéria, nezávisle na vědomí a vůli toho, kdo právo nebo povinnost vykonává, tedy smluvních stran. Upozorňuji, že soud rozhodl i tak, že i smluvní pokutu sjednanou procentní částkou za každý den prodlení převyšující i sto procent zajištěné pohledávky ročně lze, právě s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu, považovat za přiměřenou a tudíž v souladu s dobrými mravy.

Úvaha, zda konkrétní smluvní ujednání je, či není v rozporu s dobrými mravy, se odvíjí od posouzení všech zvláštností každého případu individuálně a závěry v konkrétním případě tak lze jen velmi obtížně zobecnit.

Pavel Brandejs,advokátní koncipient,AK JUDr. Milan Břeň