Odreagování od šití roušek a izolace ale nabralo jiný spád. Pralinková teta podpořila hendikepovanou maminku Moniku, nyní zachraňuje sirotky a gorily horské v Africe. Patronem Pralinkové tety je herečka Pavla Tomicová. Společně mají velké plány.

Kdo je vlastně Pralinková teta?
Přezdívka Pralinková teta vznikla, když jsem začala psát během covidu na Facebooku příspěvky ze svého běžného života. I když ten život vlastně pro nikoho nebyl běžný, byl covidový. Historky měly úspěch mezi přáteli, kteří chtěli, abych psala i něco samostatně. Tehdy vznikl nápad začít s blogem. Řešila jsem jeho název. Když jedu někde na návštěvu, tak všude vozím pralinky z Litomyšle. S nimi nikdy nesáhnu vedle. Název Špeky Pralinkové tety vymyslela sestřenice od manželova bratrance. Pro rodinu jsem Pralinková teta a špeky jako sranda a navíc já ty špeky mám.

Říkali vám Pralinková teta už předtím?
Rodina bratránka ano. Teď mě skalní fanynky oslovují Pralinko.

Jsou Vánoce, kdy se plní přání. Ale Pralinková teta je plní pořád. Kdy ta vaše pomoc začala?
To vzniklo už před Pralinkovou tetou v našem fitcentru. Před pěti lety jsme začali podporovat Míšu Teresku z Chrudimi, který se narodil s dětskou mozkovou obrnou. Dnes je mu už patnáct let. Každý rok děláme ve fitku Den pro Míšu, kdy vybíráme peníze na rehabilitace. Letos se podařilo vybrat i díky litomyšlským hokejistům krásných 133 tisíc korun.

Je jediný, komu pomáháte?
Podporujeme projekty v Litomyšli. V pralinkárně mají každý rok vánoční strom plný přání dětí z dětského domova v Poličce. Vždy si bereme domů dvě obálky, a to přání holčičky a kluka. Letos mám splněno, kupovali jsme dárek dvanáctileté holčině a pro osmnáctiletého kluka.

Máte pocit, že se ve sbírkách odráží složitá doba?
Myslím, že hodně pomáhá, když je ta pomoc konkrétním lidem. Ani já nemám ráda anonymní sbírky organizací, na kterých se přiživí hodně lidí a k potřebným se dostane zlomek částky. Lidé u nás ví, že peníze jdou přímo třeba Míšovi. A u Pralinkové tety je to taky cílená pomoc. Nechceme poslat peníze jen tak na nějaký účet.

Petra Filová z Litomyšle pokřtila svoji druhou knihu Pralinková teta na cestách. Výtěžek z prodeje pomůže sirotkům v Africe a také podpoří ochranu goril horských.
Pralinková teta z Litomyšle vydala druhou knihu. Podpoří sirotky i gorily

Výtěžek z prodeje vaší první knížky podpořil maminku na vozíku, že?
Kniha vznikla jako sranda, pak jsem přišla s nápadem, abychom zafinancovali jedné mamince přídavný vozík. Stál 256 tisíc korun, prodej knihy vynesl 110 tisíc korun a zbytek se podařilo vybrat mezi lidmi z Litomyšle.

A teď zachraňujete gorily v Africe.
Druhá knížka Pralinková teta na cestách pomůže při záchraně goril horských v Africe. Spolupracujeme s Markem Ždánským, který dělá projekt v Ugandě, Rwandě a Kongu. Plánujeme cestu do Ugandy, ale to závisí na prodeji knihy.

Na co konkrétně půjdou v Africe peníze?
Marek dělá projekty na ochranu goril horských a podporuje finančně stopaře, kteří se o ně starají. Když začínali v roce 2012, tak se gorily počítaly na desítky. Dneska třeba v Ugandě jsou už goril tisíce. Takže to má smysl. Druhá část výdělku z prodeje knížky půjde na podporu komunity sirotků v Ishasha Children care v Queen Elisabeth National Park v Ugandě. Přišli o rodiče po útoku divoké zvěře. I přesto jsou děti vedené k tomu, aby přírodu milovaly a chránily. Celé to vzniklo tak, že v lednu byla švagrová Veronika Pekárková, která knihu ilustrovala a připravovala, v Ugandě. Je stále v kontaktu s vychovatelem Danem, který se o děti stará. Zařídíme dětem vzdělání, zaplatím jim boty. Navíc tam žije jedna postižená holčička, které dovezeme speciální invalidní vozík.

Vy máte jako patrona zajímavou osobnost, vaši vysněnou. Bylo těžké pro Pralinkovou tetu získat herečku Pavlu Tomicovou?
To je můj splněný sen. Hledala jsem kmotry pro druhou knížku. Jedním z nich se stal Marek Ždánský, toho nebylo těžké oslovit. Napsala jsem mu přes sociální sítě a on se hned ozval. Řekl mi, že to chce ještě nějaký mediálně profláklý obličej. Tak jestli se někdo hodí, tak jedině paní Tomicová. Takže jsem hledala kontakt a nakonec mi pomohla Eva Piknová ze Smetanovy Litomyšle. Sehnala mi její telefonní číslo a já věděla, že mám jen jednu šanci, abych ji zaujala. Poslala jsem jí zprávu a ona zavolala zpátky, že se jí to líbí. Slíbila, že mi knihu pokřtí. Dodnes si voláme a píšeme, scházíme se. My dvě jsme se prostě měly potkat. A možná s námi pojede i do té Ugandy.

Takže druhou knížkou nic nekončí?
Pralinková teta bude rozhodně pokračovat. Buď bude třetí kniha o Africe, nebo mám v záloze jiný nápad. V říjnu mi bylo padesát. Kdyby Afrika byla až na podzim, tak bych napsala něco ve stylu "mladá, hubená jsem už byla, teď mi je padesát". Část zisku asi dál půjde na sirotky, to je srdeční záležitost Veroniky. A s Pavlou Tomicovou jsme se domluvily, že druhou část výtěžku bychom nechaly na pomoc mladým maminkám a směřovaly bychom peníze na nákup přídavných vozíků. Invalidních maminek je totiž v Česku hodně a na vozík nemají peníze.

To je kupa starostí, zařizování… Co vám pomoc druhým lidem dává?
Je to pro mě hlavně radost. Mám to v sobě odmalička. Měla jsem úžasnou babičku, která pocházela z jižní Moravy od Hodonína. Babička mě vedla k tomu pomáhat. Já jsem živočich, svůj život opravdu žiju a ten základ mám právě od babičky. I Pralinková teta vznikla s tím, že jdu lidi pobavit, přivést je na jiné myšlenky. A přidanou hodnotou je pomoc druhým. Napsala mi sedmdesátiletá paní z Karlových Varů, že mi děkuje za to, že přináším radost do jejího smutného života plného starostí. To mě hrozně dojalo.