Český telekomunikační úřad předložil na konci roku 2013 vládě v demisi návrh nařízení. Mimo jiné v něm stojí to, že bude v naší republice garantované zachování 2100 provozoven pošt. Začátek zní velmi dobře. Prostě bude jich zachovaných velké množství. Ale pokračování už vypadá hrozivě. Ještě zbývá 1100 pošt, které by měly být zrušené, nebo transformované. Transformované – to znamená umístěné třeba v obchodě.

My na venkově nejsme s tímto návrhem Telekomunikačního úřadu spokojení. V podtextu je sice skvělá myšlenka úspor  finančních prostředků, ale tím pádem jsou obětovány  k likvidaci malé pošty na venkově a v okrajových částech měst, které málo vydělávají. Již dříve jsem napsala, že šetřit se nedá za každou cenu a zase především na lidech z venkova. Poštovní služby mají být bez ohledu na hustotu osídlení dostupné tak jako dosud. Je to služba pro lidi a ne soukromá firma, která sleduje jen finanční prosperitu. Síť byla vytvořená již dávno a funguje, tak proč likvidovat fungující systém?  Uspořit peníze na nákladech lze i jinak.

Nyní k nám do vesnic zajíždí takzvaná „motorizace", to je několik aut pošty za den, každé přiveze něco jiného. Systém tohoto „šetření" jsem stále nepochopila. Co dnes obsluhuje několik lidí s auty, ještě nedávno vše obstarala jedna doručovatelka.

Autorem petice je profesní organizace obcí Sdružení místních samospráv. V petici je požadavek na záchranu a zachování stávajícího počtu a rozmístění pošt. My, z obce Morašice, stejně jako i jiné vesnice v naší zemi, se k petici připojujeme. Lidé ji ochotně podepisují, protože vědí proč. Zrušení pošty by pro venkov mělo i sociální dopad. Navštěvují ji především důchodci, ženy na mateřské dovolené a také nezaměstnaní.

Poštu by nadále měla provozovat všude Česká pošta a měla by zachovat také její odbornost. Pokud by pobočky převzala nějaká jiná právnická osoba jako svou vedlejší činnost, kvalita služeb by pochopitelně klesla.

A o těch zrušených nemá cenu polemizovat, ty by chyběly. Představa osmdesátileté babičky, která se zbytečně trmácí od nás z vesnice do Litomyšle na poštu za svými potřebami autobusem, a pak tam vystojí půlhodinu důlek a zase se vrátí autobusem, je poměrně úsměvná, pokud babka v pohodě vládne všemi údy. Doteď  přešla vesnici a vše „měla v kapse". Proč se tedy drbat pravou rukou za levým uchem, když dosud bylo lepší podrbání pravou packou za pravým uchem?

HANA ŠTĚPÁNOVÁ,
starostka Morašic