Poslední průzkum prokázal, že Velikonoce slaví pouze čtvrtina českého národa. Vojáci v Afghánistánu se ale rozhodli dodržet tradici a Velikonoce oslavili se vší parádou. Pomlázka, malovaná vajíčka i velikonoční bohoslužba, jediný rozdíl byl v menším počtu dívek a koledníkům nikdo nenalil štamprličku.

Oslava Velikonoc u 7. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu začala už na Velký pátek. Pátek je v Afghánistánu jediným dnem volna, a proto tento den nevyjíždíme na patroly a můžeme odpočívat.

V pátek tedy proběhla česká bohoslužba a kaplan české jednotky npor. Leoš H. ten den uspořádal společně s vojáky křížovou cestu. „Velikonoce jsou svátky jara, radosti a naděje. Křížová cesta byla pro nás jakýmsi připomenutím oběti a současně i naděje, která je spojena s ukřižováním a vzkříšením Ježíše Krista,“ vysvětlil kaplan. K přípravě křížové cesty přistoupili vojáci velice pečlivě a tato akce zaujala i Američany, mezi kterými je mnoho věřících. Američtí kolegové Velikonoce oslavili nedělní bohoslužbou a sladkým přilepšením v jídelně v podobě velikonočních vajíček.

Kromě křesťanského poselství jsou Velikonoce spojené také s oslavou jara a pomlázkou. Jak česká tak i americké děvčata v neděli namalovala vajíčka, která jsou každý den v jídelně ke snídani. A čekala, zda jsme na ně nezapomněli. I my jsme k přípravě přistoupili pečlivě. Z nedělní patroly do Mohamed Aghy jsme přivezli vrbové proutí a v neděli si z něho upletli pomlázky. Kdo neměl proutí, použil drát a nebo třeba kus dřevěné tyčky ozdobené mašlí.

Vymrskat a pokropit vodou z plastových lahví všech devět žen v uniformě a dvě přítomné civilní expertky byla otázka několika minut. Výjimkou byla tisková mluvčí kapitánka Kovářová, na kterou jsme si museli počkat, až se vrátí z patroly, ale ani ta tomu neunikla. Navíc jsme se rozdělili na několik skupin, a proto se některé kolegyně musely i třikrát převlékat do suché uniformy. Ještěže teplota v Afghánistánu se již blíží třiceti stupňům. Takže to bylo vlastně příjemné osvěžení.

Tak vypadaly naše Velikonoce v Afghánistánu. Už se těšíme na ty příští doma.

Čeští vojáci pomohli s rekonstrukcí přehrady

Při mém posledním působení v misi ISAF v roce 2009 jsem se na přehradu Surchab dostal pouze jednou. V té době byla přehrada z důvodu rekonstrukce vypuštěna.

Přehrada Surchab byla vybudována ve třicátých letech minulého století. Za celou tu dobu prošla několika málo úpravami a před dvěma roky se podařilo obnovit maximální kapacitu této, pro život v distriktu Mohamed Agha, nesmírně důležité zásobárny vody.

Když jsem se dozvěděl, že jsem byl zařazen do sestavy patroly na přehradu Surchab, hrozně jsem se těšil a to nejen z důvodu, že konečně uvidím přehradu plnou vody, ale i proto, že se podívám na hráz.

Patrola byla odlišná od ostatních tím, že do sestavy byla zařazena tři obrněné vozidla Pandur. Důvodem zařazení těchto vozidel byla především bezpečnostní situace v okolí přehrady Surchab.

Po sjetí z hlavní asfaltové komunikace na jedinou přístupovou nezpevněnou cestu k přehradě Surchab zaujaly Pandury pozice tak, aby díky svým pozorovacím systémům zajistily bezpečný průjezd a návrat zbytku kolony. Před průjezdem vesnicí Mazgin a následným jednáním s místní šurou posílil naši bezpečnost také bezpilotní průzkumný letoun Raven.

Patroly se zúčastnil také velitel 7. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu plukovník Miroslav Hlaváč. „Pro mě jako velitele je nesmírně důležité, abych si udělal reálnou představu o tom, jak vypadá situace za branou základny Shank,“ podotkl plukovník Hlaváč. „Má přítomnost na patrole má význam také v případě, že bude někde probíhat jednání se zástupci místních úřadů či šury,“ dodal velitel. „Je pochopitelné, že nemohu a nechci být všude, ale zejména při prvním setkání je přítomnost zástupce velení jednotky nesmírně důležitá,“ uzavřel Hlaváč.

Nejednalo se o žádnou mimořádnou akci, ale zdvořilostní návštěvu, kdy se velitel představil a zároveň seznámil s představiteli oblasti. Na jednání se probírala bezpečnostní situace v oblasti, identifikování možných projektů rychlého dopadu a dále připomínky a návrhy k probíhajícímu projektu civilního PRT.
Tento projekt se rozběhl v roce 2010, kdy tuto oblast, stejně jako mnoho dalších v Lógaru, postihly záplavy, které poničily vodovodní systém. Oprava vodovodního řadu je jedním z mnoha projektů realizovaných americkou jednotkou. Stranou ovšem nezůstal ani český rekonstrukční tým. Kromě financování první fáze rekonstrukce je největším přínosem českých expertů zejména kompletní vypracování projektové dokumentace. „Projekt v oblasti Surchab je rozdělený do čtyř fází,“ vysvětlil vodohospodářský inženýr Radovan Chládek. „Nyní probíhá třetí fáze projektu, kdy dochází k obměně potrubí, které přivádí pitnou vodu do hlavní nádrže. Z této nádrže se pak voda rozvádí do jednotlivých kalátů obcí Mazgin a Kala Badšak,“ dodal Chládek.

Pořídil jsem hodně fotek. Nafotil jsem jednání velitele s místní šurou i průchod vesnicí. Při focení mi tato situace připomněla jednání před třemi lety ve Fajzabádu, a to hlavně díky přátelské atmosféře, která zde panovala.

Ačkoliv jsme se na Surchab nevydali poprvé, byl to návrat po relativně dlouhé době. Už dnes můžu říct, že se příslušníci českého Provinčního rekonstrukčního týmu do Surchabu brzy vrátí.

DANIEL HLAVÁČ