Ten již před volbami deklaroval, že koalice jsou podvod. Hlava státu tak může překvapit a opět zapátrat v minulosti, kdy v roce 1935 sice zvítězila v československých parlamentních volbách Sudetoněmecká strana, avšak o jeden mandát více získali agrárníci a ti tak byli následně pověřeni sestavením vlády. Jako poražen pak označil Piráty, kteří se staly jakýmsi otloukánkem letošních voleb.

Před čtyřmi lety dominovalo v Parubickém kraji, stejně jako v celé republice, hnutí ANO. Co stojí za tím, že se od něj za čtyři roky v kraji odklonilo tisíce lidí?
Výsledky letošních voleb téměř kopírují ty do krajských zastupitelstev v loňském roce 2020, přičemž je tedy možné konstatovat, že oba zdejší kraj nemá žádná zvláštní regionální specifika a celostátní voličské nálady se do nich promítají poměrně jednoznačně – do velké míry je to dáno tím, že Pardubický kraj patří do onoho pomyslného středového pásu republiky, jejichž voliči mají ve srovnání například s periferními oblastmi vyšší životní úroveň a tendují tedy spíše k mainstreamovým volebním tendencím.

Kdo je letos vítězem a poraženým voleb? Je to ANO či Piráti, kteří v koalici se STAN nezískali v kraji ani jeden mandát?
V případě ANO lze jen obtížně hovořit o nominální porážce hnutí jako takového, spíše o zboření mýtu Andreje Babiše jako vždy vítězného a úspěšného lídra. Nesmíme zapomínat na to, že hnutí ANO bude ve sněmovně reprezentovat obrovské množství voličů a navíc interpretace vítěze bude v následujících dnech a týdnech patrně ještě předmětem sporu – mimo jiné i ze strany Hradu. Odhlédneme-li od předvolební argumentace Miloše Zemana, který označil koalice za podvod, je třeba připomenout, že koalice SPOLU je vítězem „pouze“ v otázce počtu získaných hlasů, avšak v důsledku nově používaného systému pro přepočet hlasů na mandáty získalo hnutí ANO o jeden mandát více. Může se to jevit jako nepodstatný detail, ale připomeňme historicky vzdálenou paralelu – v roce 1935 zvítězila co do počtu hlasů v československých parlamentních volbách Sudetoněmecká strana, avšak o jeden mandát více získali agrárníci a ti tak byli následně pověřeni sestavením vlády.

Pokud tedy v něčem spočívá porážka hnutí ANO, je to především skutečnost, že její dlouhodobá rétorika je postavena na teorii spiknutí a snaze vymezit se vůči širokému spektru oponentů, v důsledku čehož nemá prakticky žádnou možnost jít s kýmkoli relevantním do koalice (připomeňme, že za podobné situace v roce 2010 podal „vítězný“ lídr ČSSD Jiří Paroubek záhy po volbách demisi). Pominu-li tradiční strany, které vůbec nepřekročily pětiprocentní hranici a jsou tedy hlavními poraženými těchto voleb, je samozřejmě nutné poukázat na tragédii Pirátů, kteří doplatili jak na skutečnost, že byli hlavním otloukánkem negativní kampaně napříč politickým spektrem, tak ale i na nevýraznou kampaň a především na skutečnost, že v posledních měsících přestali být pro potenciální voliče srozumitelní – chtěli být jedním z dalších středopravých antibabišovských subjektů, anebo relevantní alternativou za upadající českou levici?

Ještě zůstaneme u Pirátů Ty v Pardubickém kraji jako jednička reprezentoval jedna z hlavních tváří ANO Mikuláš Ferjenčík. Ale, stejně jako jeho kolegové, pohořel. Čím to?  
Vnímal bych to jako součást celorepublikového fenoménu těchto voleb, a sice velké předvolební neznámé v podobě kroužkování. Jak jsem naznačil v předchozí odpovědi, Piráti kromě neschopnosti vypořádat se s mimořádně ostrou negativní a dezinformační kampaní a snahy zaujmout nerozhodnutého středového voliče namísto městské liberální levice nezvládli personální obsazení kandidátek v konkurenci s personálně mimořádně silným hnutím STAN. Je otázka, zda by proti evidentně silnému sepětí voličů STAN se svými lokálními kandidáty zabrala jiná personální strategie.

A co komety těchto voleb? V Pardubicích vykroužkovali lidé z 3 místa kandidáta Spolu Marka Výborného, který dostal také nejvíce preferennčních hlasů. V KHK přeskočil ve Spolu Matěj Ondřej Havel ze čtvrtého místa politické matadory Bělobrádka a Adamce. V koalici Stan piráti pak ze 7 místa lidé vykroužkovali starostku Potůčkovou. V Pce lidé katapultovali ze 3 místa Výborného.
Skutečnost, že kandidáti lidovců přeskočili kandidáty ODS, příliš překvapivá není, neboť tendence voličů KDU-ČSL podpořit „svoje“ kandidáty v konkurenci se silnější ODS byla přítomná celorepublikově – v Pardubickém kraji tento trend zajistil vyšvihnutí dvou lidoveckých kandidátů včetně populárního bývalého předsedy strany pana Výborného na úkor jejich spojeneckých partnerů.

Odhlédneme-li od celkového součtu, tak kdo je v kraji v koalici Spolu vítězem?Je to zde KDU-ČSL, která si o jeden mandát polepšila či topka, která oproti minulým volbám, kde brala nulu, má jednoho zástupce za kraj?
Ani zde nemůžeme hovořit o vítězích a poražených, neboť všechny strany získaly mandát, avšak ve srovnání s Královéhradeckým krajem zde má v rámci koalice SPOLU nejtrpčí příchuť vítězství ODS, která oproti voličsky slabším partnerům získala jediný mandát ve prospěch dvou mandátů pro KDU-ČSL.

A jak vidte ústup nejenom KSČM, ale i ČSSD, které se do poslanecké sněmovny nedostali? Bude tu rozdíl v jejich vnímání? Má ještě ČSSD, podobně jako před lety ODS, šanci na renesanci? A jsou komunisti již přežitek a skončí v propadlišti dějin?
Neúspěch obou stran má celou řadu společných jmenovatelů – v prvé řadě účast na vládnutí s hnutím ANO, během něhož se sice zejména sociální demokraté snažili prosadit určitou část svého sociálního programu, ale ten byl buď následně marketingově ukořistěn Andrejem Babišem, anebo zcela devalvován, když hnutí ANO neváhalo hlasovat s hnutím SPD či s ODS proti zájmům sociální demokracie. V případě KSČM zde ještě do hry vstupovala velmi nejasná argumentace, jak si strana identifikující se s revolučním pojetím levice může zavdávat s jedním z nejvýraznějších českých podnikatelských oligarchů, a co přesně tím komunističtí voliči získají.

Budoucnost obou stran je přirozeně velmi nestabilní – proti KSČM hraje velmi přestárlá členská základna i společenská ostrakizace jejich názvu, proti ČSSD zase špatná finanční situace a neujasněná ideologická profilace, zda chce strana spíše usilovat o tvář moderní evropské levice, anebo získávat voliče v tradiční, spíše konzervativně a národovecky orientované nízkopříjmové skupině. Budoucnost obou stran tedy obecně souvisí s aktuální absencí jakékoli relevantní levicové alternativy na české politické scéně a odvíjí se i od otázky, kam začnou směřovat ve volbách neúspěšní Piráti – vrátí se ke „kořenům“ a začnou výrazněji hlásat program radikálnější nové levice v podobě menšin, genderu, globálních nerovností či klimatu? Pokud ano, bude se muset ČSSD spíše vydat cestou k mobilizaci tradiční levice (možností by byla i případná spolupráce s umírněným křídlem KSČM), pokud ne, otevírá se prostor pro modernizaci ČSSD v tom smyslu, jak ji patrně zamýšlel neúspěšný kandidát na předsedu Tomáš Petříček či hejtman Martin Netolický…