„Když mi bylo mezi třemi a čtyřmi roky, tak jsem chtěl být policistou nebo vojákem. Alespoň tak mi to říkali moji rodiče. Po vystudování základní devítiletky mě tato myšlenka opustila a v té době to ani nešlo,“ vzpomíná na školácká léta osmačtyřicetiletý Daniška. Vzhledem k tomu, že měl vztah k automobilům, vyučil se karosářem.

Tři roky po skončení základní vojenské služby se však rozhodl, že se stane policistou. Začínal v první skupině Dopravního inspektorátu v Mělníku a dohlížel nad silničním provozem. Dalším mezníkem v jeho kariéře se stala skupina dopravních nehod, kde vydržel devět let. „V průběhu těch devíti let jsem ještě studoval práva na Masarykově univerzitě v Brně.

Před ukončením studia jsem se doslechl o výběrovém řízení na funkci policejního rady zabývajícího se šetřením dopravních nehod. Přihlásil jsem se do něj a vyhrál,“ popisuje cestu na prezidium Daniška. Po práci v terénu se mu stýská. Pracovní vytížení mu málokdy dovolí účast policejních kontrol.

„Když se konají dopravně–bezpečnostní akce a můžu se na nich podílet, tak toho využiji. Řidiči kolikrát nejsou vlídní. Chce to pevné nervy,“ říká Daniška, který kolegům rád pomůže. Proto jeho cesta vedla do Svitav.