Pevnost manželství: Na tři svatby dva rozvody

Aktuální čísla demografické statistiky vypadají hrůzostrašně. Ve východních Čechách bylo uzavřeno 4644 sňatků, ale rozvedeno bylo 2958 jiných manželství. Jinými slovy, na každé tři svatby vycházely téměř dva rozvody.

Takto, v rámci jednoho roku, se ale rozvodovost nedá počítat, namítají statistici. Úroveň rozvodovosti, neboli jaký podíl původně uzavřených manželství se rozvede, vyjadřuje pojem úhrnná rozvodovost.

Jak se rozvádíme

„V loňském roce činila úhrnná rozvodovost podle přeběžných výpočtů 47 procent,“ uvedla Terezie Štyglerová z Českého statistického úřadu. Za kraje ještě tento údaj ale není k dispozici.

Na vysoké úrovni těsně pod 50 procenty se rozvodovost pohybuje již od poloviny 90. let. Například v roce 1919, kdy se tato data začala zaznamenávat, se uskutečnilo na území dnešního Česka přes 123 tisíc sňatků, vloni jich bylo jen 48 tisíc. U počtu rozvodů je poměr zcela opačný. V roce 1919 jich bylo přesně 2056, vloni přes 29 tisíc.

Dnešní třicetiletí jsou méně zralí než před 30 lety

Na dívku, které bylo v 80. letech 25 let a nebyla vdaná, se pomalu ukazovalo prstem. Pod chomout utíkali lidé prakticky hned poté, co udělali maturitu a našli si práci. A dnes? Pětatřicetiletí svobodní jsou téměř normou. Ačkoliv se však lidé berou mnohem později a teoreticky by tedy měli být dospělejší, rozvádějí se prakticky stejně často jako jejich rodiče.

„Po revoluci se totiž s narůstajícím věkem uzavíraných sňatků prodloužila doba adolescence. Dnešní třicetiletí jsou jinak zralí než ti před 30 lety. A troufám si říci, že mnozí mnohem méně. Tehdy byl 30letý chlap dospělý muž se vším všudy. Dnes ne,“ míní královéhradecký psycholog Jan Lašek. „Manželství ani u těch třicetiletých nakonec nenaplní původní romantické představy, chybí v něm odpovědnost. Svatba je dnes stejně silným momentem jako rozvod, který naopak ztratil svůj pejorativní význam, punc ostudy. Oni se rozvedli? Tak se prostě rozvedli. Taková je dnešní reakce společnosti,“ dodal.

Podle Laška vysoká rozvodovost odráží i spotřební dobu. Spory s partnerem je prostě moderní řešit podobně jako porouchanou automatickou pračku: Vyhodím ji a pořídím si novou. Ženy navíc dnes nejsou na partnerovi finančně závislé jako dřív, mnohem vyšší je i výživné na děti.

"Manželství je jako anglická libra, přežije všechno"

Manželství, rozvody a partnerské vztahy jsou denním chlebem Tomáše Nováka z manželské a rodinné poradny v Brně–Židenicích. Známý psycholog také přednáší na Masarykově univerzitě a je autorem mnoha publikací. Podle něj všechny ženy touží po svatebních zvonech.

Loni bylo v Česku oddáno nejméně párů od roku 1918. Co podle vás za touto statistikou vězí?
Způsobuje to podstatný nárůst nesezdaných soužití a obecné přijetí částečného mýtu, že člověk nepotře〜buje ke spokojenému partnerskému soužití sňatek.

Když hovoříte o mýtu, říkáte tím zároveň, že ho potřebuje?
Mýtus asi není nejpřesnější slovo. Ve skutečnosti je to tak, že člověk nepotřebuje ke spokojenému soužití sňatek, ale potřebuje ho k nespokojenému.

Čili manželství je jen nutný předstupeň rozvodu a vy pro něj nehorujete?
Ne. Já považuji sňatky za velmi důležité, protože v jakékoli krizi je situace slabšího nesezdaného partnera výrazně horší.

Proč ale lidé volí svazky bez oltáře? Je za tím ekonomická rozvaha, společenský posun nebo móda?
Je to především módní záležitost a také reakce na pocity trapnosti, které po generace vyvolávaly svatební obřady, především účast příbuzných.

Moderní je tedy se nebrat a dávat tím světu okázale najevo, že manželství je přežitek, neboť ke štěstí úřední papír není potřebný?
Papír nepotřebovali lidé ani před tisíci lety.Ostatně z roku 1200 pochází záznam z islandské kroniky, že žena, která má alespoň po tři zimy klíče od všech mužových truhlic, musí být vnímána jako jeho manželka. Nesezdávání tudíž není nic nového.
V současné době jde ale o trend, který je třeba přijmout. Není nutné ho považovat za projev mravní krize, ale jen za nerozum.

Už jste říkal, že slabší partner je mimo manželství v nevýhodě. Znamená to, že vidina rozvodových tahanic, dělení dětí a majetku přece jen rozpad svazků oddaluje?
To je ta první rovina.Ta druhá je, že můžete do svazku bez sňatku investovat po léta všechny peníze a ve výsledku vám zůstanou jen oči pro pláč.

Nehrají v odmítání manželství roli i ekonomické argumenty? Neprovdané ženy totiž berou vyšší sociální dávky nebo snáze dostanou děti do jeslí či školek.
To je žertovný názor. Doposud jsem se ve své praxi nesetkal s klientkou z nesezdaného páru, která by se nechtěla vdávat za předpokladu, že vztah je aspoň relativně přijatelný.
Pokud ženy ve společnosti proklamují svoji nezávislost, jde jen o stylizaci a pózu. Při hlubším pohledu ženy po sňatku touží, což ale zároveň vyžaduje, aby to ten muž chtěl a nemusel být na radnici eskortován.

Majetkový vzestup naopak vede k tomu, že bohaté páry se kvůli penězům nerozvádějí, i když žijí odděleně. Nebo snoubenci uzavírají předmanželské smlouvy. Doporučujete takovou pojistku?
Já bych byl velice opatrný. Je to individuální a velmi riskantní.

Desítky let se věnujete manželskému poradenství. Vy věříte v budoucnost tohoto úředně posvěceného spojení mezi mužem a ženou?
Naprosto jednoznačně. Manželství je v krizi ještě déle než anglická libra, a stejně jako ona přežije všechno.

Kateřina Perknerová,Kamil Dubský