V roce 1960 objevil tuto dolinu pro jevíčské děti pan učitel František Továrek. Byla tehdy divoká a pustá. Stál tam jen zděný tábor Mier žilinských železničářů, kam se jejich děti jezdily rekreovat. Tradici jsme zůstali věrni dodnes. Dnes odpoledne odjíždí z Jevíčka první parta stavěcí čety, která si honosně říká STANMONT, společnost s vrčením omezeným. Je to seskupení taťků, kteří do Bobrovce jezdili jako děti, pak jezdily jejich děti a možná, že děti těch dětí budou jezdit dál. V sedmdesátých letech stačilo, aby si dva vedoucí vzali k sobě několik starších táborníků, skočili na vlak do Brna a nočním rychlíkem Petrov se přepravili do Liptovského Mikuláše. Na zádech měl i jen batohy a v nich klíče od boudy, kde jsou uloženy táborové věci. Dnes se doba poněkud zmodernizovala a tak je potřeba přepravit na Slovensko celty, inventář a hlavně maso, které si připravujeme na celý tábor. Klasická zabíjačka proběhla minulý týden, kdy to na dvorku kviklo celkem třikrát. Děti tedy hladem nebudou a můžou se těšit na domácí dobrůtky. Za tu dobu, co na Slovensko jezdíme, jsme poznali spoustu přátel, kteří nám v organizování tábora pomáhají. Návrat do Bobrovce, je jakoby návrat do druhého domova. Krásné prázdniny a horké léto všem!