Nechme znovu promluvit výpověď Marie Chomisczákové, bývalé vězeňkyně tábora: „Na severozápadním konci obce Dětřichov na Moravskotřebovsku, vpravo, poblíž silnice Dětřichov – Borušov, mezi dvěma háji, byl v průběhu druhé světové války fašistickými okupanty vybudován sběrný tábor. V lesíku vpravo od tábora je řada hrobů, které potvrzovaly, že zde zahynuli lidé."
Ve spodním prádle
Pokračuje: „Němci nás vyhnali z našich domovů v noci ve spodním prádle, když vtrhli na Ukrajinu a hnali nás na práci do Němec. Zavlekli nás na Krnovsko, kde jsme s manželem pracovali. Když jsem otěhotněla a nemohla již déle dělat, psala jsem o tom matce na Ukrajinu a stěžovala si na těžký život v Němcích. Dopis byl však zadržen a krátce na to jsem byla vyšetřována německou policií, a pak v Krnově s transportem dalších žen, dětí a několika mužů z okupovaného území Sovětského svazu dopravena do Moravské Třebové. Stalo se to 22. prosince 1943. Odtud jsme museli jít pěšky ve sněhové vánici i s malými dětmi do Dětřichova."
Pokusy na dětech
Tam býval barákový tábor – porodnice pro východní dělnice. „…V barácích bývala strašná zima. Do kamínek jsme fasovali uhlí v litrové nádobě. Někdy se nám podařilo z přivezené hromady ukrást několik kousků a měli jsme radost, když se místnost trochu oteplila… Podle mého přesvědčení a zkušeností ostatních, kteří byli se mnou v táboře, zahynulo tam několik set nemluvňátek, dětí, žen a mužů. Umíraly tam děti různého stáří, dvou až čtyřleté, i starší. Vzpomínám na hrozné umírání dvojčat, chlapce a děvčete, dětí to pravoslavného faráře ze Lvova, které zemřely na tuberkulózu. Strava byla taková, aby člověk dlouho nevydržel, voda a kousek brambory. Nemluvňata byla živena odstředěným mlékem, do něhož Němci cosi sypali. Úmrtnost byla veliká. Věděli jsme, že Němci dělali nějaké pokusy se ženami i na dětech pomocí injekcí, které byly vstřikovány obětem do rodidel. …Často jsme vídali, jak potulující se psi v okolí lágru vyhrabávali ze sněhu z mělkých hrobů tělíčka nemluvňátek a rvali se o ně."
Soucitní bachaři
Rasistického velitele lágru Steinera vystřídal lidštější táborový vedoucí Oskar Frenzel. Dokazuje to i výpověď Jana Klementa, táborového dozorce a topiče: „Frenzel zlepšil stravovací podmínky a projevoval o děti jistou starostlivost i tím, že vyzýval rolníky, u kterých ženy pracovaly, aby si rodičky a děti odvezli anebo pro ně dodávali prádlo."
Paměť vězeňkyně dodává: „Uprostřed toho nepředstavitelného zla se našel i člověk. Byl jím jeden dozorce, který ženám pomáhal, jak jen mohl. Pouštěl je tajně do sklepa na brambory a zelí. Ani kuchař nebyl zlý. Když mohl, přidal." To řekla Marie Chomisczáková o dvou zaměstnancích tábora německé národnosti – dozorci a táborovém topiči Karlu Baarovi a kuchaři Ferdinandu Veigelovi. A dokládá to i výzkum doktorky Jitky Gruntové.
JIŘÍ VYMĚTALÍK