Ministerstvo totiž připouští, že jde o památkově hodnotnou budovu. „Jde o stavbu z architektonického hlediska relativně kvalitní, ovšem v celorepublikovém kontextu nijak zásadně výjimečnou,“ uvádí se v rozhodnutí. Podobně hovoří i posudky památkové péče, Národního památkového ústavu a krajského úřadu.

Památkovou hodnotu budovy spatřuje ministerstvo v urbanistické situaci, kdy spolu s františkánským klášterem, muzeem a evangelickým kostelem utváří obraz hlavní výpadové ulice směrem na Svitavy. To však pro prohlášení za památku podle ministerstva nestačí. 

Nicméně před tím, že neprohlášením budovy za památku, je její osud zpečetěn, ministerstvo zavírá oči. Skončením správního řízení a neprohlášením za památku totiž překážky, které minulý rok v září oddálily zastupiteli města posvěcenou demolici, pominuly.

Podle Filipa Trunečky, který se zabývá stavební obnovou památek, selhalo město v roli dobrého hospodáře. „Důvod demolice je nejasný. Město budovu levně odkoupilo od Pardubického kraje s tím, že se o ní postará. Po celou dobu se ale moc dobře nestarali, spíše se to jeví, jako by v tom byl nějaký záměr,“ domnívá se Trunečka. 

Běžná praxe přitom je, že se takové objekty bourají, až když se ví, co se na jejich místě bude stavět. Náklady na demolici hradí potenciální developeři. V tomto případě ponese náklady demolice město, přestože podle starosty Miloše Izáka o tom, jak bude s lukrativním pozemkem naloženo, není rozhodnuto.

Budoucí vlastník pozemku navíc musí počítat s omezeními, která jsou dána tím, že se lokalita nachází v ochranném pásmu městské památkové rezervace. „Na jakýkoliv nový objekt se budou vztahovat regulativa, vzhledem k objemu, výšce a umístění původní budovy. To, že by tam měly vzniknout rodinné domy, by rozhodně nemělo projít,“ upozorňuje Filip Trunečka.

Nemalá část veřejnosti se o osudy bývalé dětské nemocnice zajímá. Někteří s rozhodnutím radnice souhlasí. „S veškerou úctou k těmto krásným budovám si myslím, že je to správné rozhodnutí. Nejde každou pěknou věc zapsat jako památku jen proto, že je pěkná. Je spousta lepších variant, co s tím místem udělat,“ domnívá se jeden z diskutujících na sociálních sítích.

Zájemci o využití stávající budovy by ale byli. „Určitě by se nám hodila, kdybychom měli peníze, tak bychom ji hned vzali. Kdyby město budovu opravilo, klidně půjdeme do nájmu, nebo kdyby nám ji přenechalo, abychom ji mohli postupně opravovat,“ říká ředitelka místní Charity Ludmila Dostálová. 

Problém jsou v tomto případě vstupní investice. Oprava budovy by stála desítky milionů. Pokud by Charita budovu vlastnila, mohla by na její rekonstrukci využít grantových a dotačních prostředků. Peníze na běžný provoz by podle ředitelky problém nebyly. 

VSTUPNÍ SCHODIŠTĚ z pemrlovaného a broušeného monolitického betonu je nejvýraznějším prvkem budovy.Oskar CzepaNarodil se ve Svojanově. Studoval umělecko-průmyslovou školu v Liberci a Akademii výtvarných umění ve Vídni.
V roce 1920 přesídlil do Moravské Třebové a otevřel si zde stavební kancelář.

Spolupracoval s architektem Arnoldem Wiesbauerem. Předpokládá se, že je autorem projektu na budovu okresního úřadu, který byl ale před realizací podstatně změněn.