V obecné rovině lze říci, že je vcelku jedno, o jakou smlouvu se jedná, neboť v zásadě platí, že podpisy na smlouvách nemusí být ověřené. Ovšem v řadě případů přímo právní předpisy stanoví, kdy musí na smlouvě (např. kupní smlouva na nemovitosti nebo smlouva o převodu obchodního podílu v s.r.o.) být podpis ověřen. Někdy strany vyžadují ověření podpisu na smlouvě již jen proto, aby měly jistotu, že ten, kdo smlouvu podepsal, je skutečně tou „pravou“ osobou. Zjednodušeně mohu tedy odpovědět, že pokud jde o kupní smlouvu na prodej nemovitostí (vč. bytů), pak podpisy účastníků smlouvy musí být ověřené. Naopak na kupní smlouvě, jejímž předmětem je prodej movitých věcí (např. vozidlo, nábytek), podpis být ověřen nemusí, pakliže to nechtějí sami účastníci. Snad na okraj uvedu, že nyní již mezi orgány oprávněné ověřit podpis patří kromě notářů a tzv. matrik na obecních úřadech též i Česká pošta. A také zmíním, že existují dvě formy ověření podpisů – a to s doložkou „přede mnou podepsal“ (když listinu před příslušným orgánem podepíšete) a nebo „přede mnou uznal za vlastní“ (když svůj podpis již na listině učiněný označíte před příslušným orgánem za svůj vlastní).

Milan Břeň, advokát Svitavy